Re: Když v rodině zemře dítě na leukemii, a když se tutéž diagnózu dozvíte o tři roky později u druhého dítěte..,

mail, jak kde, nekde te nenechaji - ja mam nastesti jen jedinou zkusenost s nemocnici, kdy jsem byla s dcerou na JIP a byla jsem tam pouze jako jeji psychicka podpora, ale veskere prace kolem ni musela delat sestra. I mliko do flasky mi nalivala ona a rikala, ze kdyby zjistili, ze to nechala udelat mne, mela by ona problem. Stejne tak i s jidlem pro mne - sestra musela jit a dat mi ho na stul, nesmela jsem sama. Obema nam to bylo trapne, ale takova byla pravidla ve Vinohradske nemocnici.
Jinak k tomu Motolu - chodili jsme s dcerou pravidelne na hematoonkologicky stacionar a tam teda mely deti i oddelene cekarny, aby od sebe nic nechytly - kazde dite melo svuj pokojicek, s hrackama, postylkou ci posteli, kde se cekalo, az na nej prijde rada, tech pokoju maji celou chodbu a chodi tam deti, kterym kape ambulantne nejaka chemoterapie plus ty, u kterych zjistuji, co jim vlastne je.
Luzkove oddeleni pro deti neznam /jen pro dospele/ a prijde mi zvlastni, ze by tam nechali mrtve dite lezet cely den na pokoji s zijicimi detmi. Nechci se jich zastavat, ale musim rict, ze na Motolskou hematoonkologii bych mohla rict jen samou chvalu, chovani celeho personalu bylo vzdy velmi vstricne, citlive a korektni a to pocinaje lekari a konce uklizeckami.