Re: Chování syna ve školce

Že není zakřiknutý, že se v cizím prostředí nebojí, je fajn. To oslovování v pořádku není, ale neměl by být problém ho to naučit. Právě proto, že mluví dobře, tak je možné to po něm chtít. Je jasný, že na tříleťáka, kterej má slovní zásobu 20 slov, by byly nároky v tomhle ohledu nižší. Přiblížila bych mu to u sebe, že mě taky nikdo neříká "Nováková", ale "paní Nováková". V rozhovoru bych si dávala pozor, abych používala pan/paní a při řeči bych jeho opravovala.

Pokud jde o jednotlivé situace - nevím, co přesně a jak učitelky dětem říkají, takže bych se to snažila pro jistotu doma vysvětlovat. Např. do kuchyně se ve školce nesmí, protože ...... zatímco doma můžeš, protože......

A časem bych se zeptala učitelek, jak si kluk vede.

Já měla obavy, protože kluk je vztekloun, ale na dotaz mi učitelka řekla, že to je v normální míře, nic co by nezvládli, o čem by museli informovat.