Re: Libala jsem se. Je na tom nekdo podobne?

skřivanko, myslím, že pokud to skončilo líbáním, tak vlastně o "nic" nejde. I rodině snadno vyvětlíš, že po tom shonu, co máš doma, na tebe zapůsobil alkohol víc, než jsi čekala, a že se třeba už víckrát budeš bát napít. Trochu si posypeš hlavu popelem, je to pŕeci tvoje rodina, nejspíš o tebe mají starost, aby jsi se nezhroutila taky, tak si myslím, že to možná ani nebudou mít potřebu komentovat. Problém je asi spíš v tom, jak to vnímáš ty, překročila jsi určité vnitřní hranice. Bojíš se, že se to bude opakovat? Že jsi si tím přiznala, že ti v manželství něco chybí ? Byť by to byla svoboda člověka bez závazků? Že ti třeba život proplouvá mezi prsty? Pokud máš tyhle a podobné myšlenky, pak s tím bude třeba něco dělat, pokud víš, že ti jen alkohol zatemnil mozek, tak si s tím nelam hlavu. Prostě se to stane, příště si dáš pozor. A tu vyčerpanost se stejně statými dětmi znám, taky mám občas pocit, že bych jim měla dát víc, než dávám, a ono to najednou nejde. Ale vím, źe to zas půjde. Je to, aspoň u mne, ten přechod z léta do podzimu. Je to všechno krásně barevné, ale holt to usíná, je to do dušićek takové nijaké .