Re: Dá se pochopit xenofobie?

Oni si tam multikultulti vyzkoušeli už od Osmanské říše, kdy se tam začaly stěhovat po různých evropských pogromech první vlny alije (výstup - do Izraele se vždy jde "nahoru" = přistěhovalectví). Podle mne je třeba znát celou pohnutou historii od začátku imigrace.

Zpočátku kupovali zemi od Turků a majitelů ze Sýrie (za peníze nadací založených významnými židovskými finančníky). A tehdy se poprvé dostali do sousedství s chudými Araby. Po vzniku palestinského mandátu se do Izraele dostaly vzdělaní židé z Německa a západní Evropy, byl vybudován moderní Tel Aviv, začaly se šířit kibucy a mošavy (kibuc s vlastním domem, částí pozemků, ale společnou hlavní výměrou půdy a strojní technikou). Židé začali poskytovat arabským dětem možnost studia v jejich školách, jejich sociální a zdravotní péči, atd. Jenže to byl první spouštěč arabské revolty. Do do té doby formálního úřadu jerusalémského muftího se dostala rodina al-Husejní (po odstranění protikandidátů) a vyzvali palestinské muslimy k boji proti Jišuvu - židovskému osídlení. To naopak již mělo svoje volené demokratické instituce.

Bylo zajímavé, že čím nezávislejší směr či proud arabské společnosti byl, tím snáze se s izraelským osídlením srovnal. Bojovní Beduíni, kteří loupili chudé židovské (kabalistické, staletí trvající) i arabské vesnice brzy na počátku dostali do čenichu od Hagany, Brity z počátku tolerované židovské ozbrojené sebeobrany a jak bylo jejich zvykem, uzavřeli se silnějším smlouvu. A podle této smlouvy dodnes slouží v IDF (armádě) a za to mají řadu bezplatných výhod. A pro velkou část z nich je služba v armádě rodinnou tradicí a ctí. Podobně Drúzové, pronásledovaná sekta někde na pokraji islámu a křesťanství se s Židovskými osídlenci spřátelili a jsou integrováni do izraelské společnosti.

Bohužel za 1. sv. války prodali Britové Palestinu dvakrát. Poprvé v dlouhodobé podpoře židovské imigrace završené Balfourovou deklarací za WWI (Disraeliho vláda viděla v židovské domovině, britském domini ve stylu Kanady, Austrálie či NZ, na hranici Turecka a v blízkosti Perského zálivu a Suezu záruku pro Britské impérium). Podruhé byla prodaná Arabům při snaze vyvolat arabské povstání proti sultánovi za WWI bristkým špionem a diplomatem Lawrencem (z Arábie).

Prvních deset let po válce bylo období samovolné vítané imigrace, růstu, rozvoje, budování společenských a demokratických institucí v rámci britského mandátu, založení university, filharmonie, ... Kibuc Masaryk, návštěva TGM v Palestině, ...

Dalších deset let se začali Arabové židovské imigraci do Palestiny bránit a začali hrát hru na téma ropy. (V Haifě končil ropovod a byla rafinérie). Začala velmi krvavá válka, při níž byly napadány samostatně stojící vesnice. Britové se v zájmu ropy a klidu přidali víceméně na arabskou stranu, omezili v kritické době nástupu nacismu v Německu imigrační kvóty pro Židy a do země bylo možno se dostat hlavně cestou ilegálního přistěhovalectví - to bylo pro středostavovské německé Židy nepřekonatelnou podmínkou. Povstání Arabů občas vypuklo naplno, ale trvalo v latentní formě až začátku války. Židé odpovídali také silou a to i vůči Britům.

Začátkem války se reprezentace Židů usnesla o podpoře Britů proti Hitlerovi, zatímco přirozený blízkovýchodní spojenec Arabů a Turků Německo získalo jejich srdce, ale naštěstí nikoli příliš jejich ruce. (Muftí byl přijat Hitlerem a pobýval v Německu, po válce ho Britové amnestovali). V britské elitě bylo v té době dost chladného antisemitismu, proto snadno přehlíželi nacistická zvěrstva těsně před a za války. Nicméně, stejně jako Kanaďané, Australané a Novozélanďané, také Židé postavili svoje jednotky po bok Britům.

Po válce Britové blokovali imigraci Židů zachráněných z koncentračních táborů do Izraele, internovali je při pokusech doplout do Palestiny v táborech na Kypru, ba i v britské okupační zóně Německa. Dostali se tím do těžkého sporu s USA, Francií i dalšími státy (i s ČSR Jana Masaryka). Měli strach z povstání v jejich ropných protektorátech. S novými přistěhovalci, kteří přežili koncentráky, často mládeží bez rodičů, se do Jišuvu dostala jistá fanatická bojovnost, potřeba si už nikdy nenechat "namlátit". Jejich vzorem bylo povstání ve Varšavském ghettu, kde židé s Němci bojovali po řadu týdnů v roce 1943 od počátku beznadějný boj do posledního živého muže, ženy, dítěte.

Když nakonec VS OSN odhlasovalo vznik Izraele a arabské Palestiny (Palestinci i arabské státy to odmítli), tak Britové předali většinu vojenských zařízení arabům a přímo podporovali Arabskou legii. Přesto Židé za války, která vlastně už nastala od momentu stahování Britů, před vznikem státu, při trvajícím embargu na dovoz zbraní, zatímco Arabové je volně kupovali, udrželi pozice a udrželi svoji část Jeruzaléma (museli vybudovat objízdné silnice ve skalnatých horách aby prolomili blokádu. V dalších válkách poté dobyli Jeruzalém a obsadili na Jordánsku (!, které si ho nárokovalo) tzv. západní břeh. Toto území udrželi (včetně egyptské Gazy) po dalších válkách. Jako perličku je třeba říci, že Jordánsko se Západního břehu zřeklo ve prospěch OOP v zájmu vlastní existence, poté co zabránilo státnímu převratu ze strany Palestinců a poté co je vypovědělo ze Země.

Během prvních válek uprchla řada Palestinců do Gazy, na Západní břeh, do Libanonu a do Jordánska (to je vypovědělo). Okolní arabské státy jim nedali možnost integrace. Zároveň vyhnala většina arabských zemí svoje židovské komunity, které přijal Izrael.

Je třeba si uvědomit, že pro Izraelce je Izrael od Jordánu k moři, od pohoří Hermon a Galilejského jezera na severu po hranici s pouští Sinaj na jihu. Je to podobné vnímání, jak mi vnímáme otázku Sudet - podle historického státního uskupení. Jejich 1800 let exilu (ač byli částečně vždy přítomni v Palestině, alespoň osídlením několika set lidí) je v jejich 3-4 tisíileté historii srovnatelné s mnoha sty lety osídlení Sudet Němci u nás.

A nyní zde žije 3.-4. generace, která zkusila s Araby všechny možnosti soužití a nejde to. Takže, ač se mi xenofobie nelíbí a ne se všemi kroky izraelské vlády souhlasím, tak jim docela rozumím. To už je prostě otupělost... A z otupělosti moho vyrůst i dost hrozné věci.

Není to výsledek propagandy. Izraelský tisk je svobodný - viz Haaretz (nalevo od našeho Práva), navíc Židé se dělí na spoustu podskupin, tak jako se dělili v exilu (sionisté-asimilanční-tradiční-chasidé, a to ještě i ti sionisté měli své levicové i liberální směry). Je to výsledek výzvy v srdci (2000 let naděje, tradiční novoroční pozdrav "příští rok v Jeruzalémě".