Re: jak to vypadá v porodnici v podolí?

whitep, děkuju
O samopřisátí jsem slyšla, dokonce viděla i nějaký dokument o přirozených "orgastických" porodech, a já nevím co ještě. Takže taky vím, že to, jak to třeba s přisátím na sále udělali v Podolí, nebylo dobře.

Ale přirozený porod doma asi nebude moje cesta.
První porod jsem měla hodně netypický /pomaličku mi odtékala plodovka - 24h, a navíc byl babyboom, takže když mě o půlnoci manžel přivezl, zamykali za mnou dveře s tím, že se ptali, kdy chci rodit, jestli dnes, nebo až zítra - kdyby dnes, tak mě musí odvést do Krče, kdyby zítra, tak mě odrodí u nich. Já neměla žádné kontrakce, vůbec nic a navíc chtěla rodit u nich, takže bylo jasno/.
Možná ještě dobře, že jsem si žádný prodní plán nepsala a v podstatě jsem tam šla s tím, že to zvládnu, protože to zvládly všechny. Nebála jsem se vůbec, naopak, spíš jsem se těšila.
Porod mi vyvolávali, jenže jsem měla křížáky a vůbec jsem se neotvírala, to bylo na celém porodu asi to nejhorší. Když po cca 4 hodinách jsem byla otevřená pořád na těsné 2 prsty, to fakt náladě nepřidá - já pak už nebyla schopna bolestí ani mluvit, přitom kopečky minimální - fakt jsem netušila, co dělám špatně. Zlatý epidurál! Díky němu jsem pak porodila do hodiny.

Jinak - nám šlo kojení skvěle, naštěstí - jen ale až od doby, co se spustilo mlíčko. Mlezivo si synek nějak nedokázal vytáhnout, ač měl výborný sací instinkt a mě teklo... nechápu, nechápali ani sestřičky...
Já pak kojila 2 roky. 1/2 roku výhradně, do roka malý nedostal jiné mléko než mm - prostě jsem to tak chtěla, chtěla jsem minimalizovat riziko alergií, které máme z obou stran, na nejmenší možnou míru (držela jsem celé těhu i kojení dietu, i malý měl omezený jídelníček, ještě jsem ho nechala v Podolí po narození osídlit E.coli - zrovna tam probíhala studie - je od narození každoročně sledovaný - zatím je úplně v pořádku!)

Jinak ale - rozhodnutá nedat tohle druhé jsem určitě - tak jsem zvědavá, jestli to bude možné zrealizovat.

Docela jsem na to "podruhé" zvědavá - manžel k porodu už jít nechce - prý zůstane doma s juniorem a já uvažuju, jestli si tam mám vůbec někoho vzít (v tomhle ohledu jsem spíš samotář, ani manžel mi tam nebyl nic moc platný - v podstatě jen otvíral a zavíral dveře od sprchy, abych se mohla nadechnout, nesnesla jsem, aby na mne sahal a třeba mě masíroval...), takže kámošky předem zavrhuju, i když vím, že by neodmítly, nebo využít služby PA? - už mám kontakt na jednu - to byla taky náhoda, jak jsem se s ní seznámila...

Nechám to spíš asi až, jak se budu později cítit - nic nehrotím - ono to nějak vyplyne, říkám si...