Rodinná historka

Když jsem se vdala, musela jsem u rodičů zanechat milovaného německého vočáka, neboťu tchánů, kam jsme šli bydlet, nebyl vítaný. Jednou jsme si chtěli hned ráno vyjít na delší výlet a tak jsme večer Barta tajně vzali do naší podkrovní komůrky. Spořádaně spal, ale když jsem se probudila a podívala se na něj, hned mě radostně vítal a skočil za námi na rozkládací gauč. Ten se definitivně rozložil, pes to pochopil jako dobrou hru a začal radostně štěkat na celý dům. Musili jsme pak tchánovi slíbit, že se to nebude opakovat.