Re: je tu někdo, kdo šel dobrovolně do čtvrtého dítěte?

Pokud je ti 69, tak to chápu, to je pohodička Ale pro mě představa, že mám peníze někde, kde na ně téměř 30 let nemůžu sáhnout, děsí. Však nemusím umřít, ale co když se stane něco, na co se pojistka nevztahuje? Taky by mě zajímalo, kolik banka skutečně vyplatí "po limitu" (myšleno po dosažení toho věku, kdy si to smíš do mrě vybrat). Dá ti alespoň čistý vklad? Nebo ti dá i úroky? Dle mého ne, protož banka na něčem musí vydělávat. Sice pro ni je to dobré v tom, že může po celou dobu s penězi volně nakládat, ale nechce se mi věřit, že by nic dalšího nechtěli. Samozřejmě záleží na typu pojistky. Já kdysi měla kapitálové pojištění - úrazové, pro případ smrti a připojištění pro případ, že bych byla v nemocnici, takže bych za každý den dostala určitou taxu. No blbá, narvala jsem jim tenkrát devět tisíc a když jsem byla v nemocnici, tak mi pak poslali papír, že se zamítá protože bla, bla, bla. Na to konto jsem pojistku zrušila, co s ní. Vyplatili mi necelých šest stovek. Zbytek jim zůstal. Ale pro mě to bylo lepší, než jim dalších iks let jen tak dávat peníze. Pokud se mi něco stane, tak holt smůla. To už je prostě život. Máme rezervy, ale samozřejmě se mohou vyčerpat. Nikdo nemůžem říct, teď se stane to a to. To samé platí o pojistkách na domácnost. Mají to nastavené tak, aby museli vyplatit co nejmíň (pojistíš proti vichřici a přijdou kroupy ). My máme z pojistek pouze tu na auto, jinak už jsme vyléčení. Samozřejmě být finanční poradce, tak vám tu radím něco jiného Oni to umí nádherně podat a člověka zblbnou tak, že by si pojistil i ponožky