Re: Pomoc druhým x zákaz mluvení s cizími lidmi

Ono je to hodně těžké. Mám doteď v živé paměti, jak mě jednou před školou oslovil cizí muž - podle všeho slepec (černé brýle, tmavá hůl), jestli nevím, kde by našel wc. Chtěla jsem mu pomoci, protože mně bylo 15 a prostě v té době by mě ani nenapadlo, že bych někomu nepomohla. Bohužel se z něj pak vyklubal úchyl Nikdy na to nezapomenu a prostě jsem kvůli téhle příhodě až tak skeptická, že synovi říkám, ať na nějakou pomoc pro druhé okamžitě zapomene, pokud nejde o jeho kamarády nebo dospělé, které zná. Bohužel můj syn by se taky rozdal pro všechny, takže mu to zdůrazňuju neustále. Čtyřletému synovi od mojí kamarádky nabízel před půl rokem chlap z auta čokoládu. Díky bohu, že ten její syn se tak šíleně stydí, že si nic nevzal. Můj syn by po ní v té době určitě sáhl. Jako fakt mám z toho strach, on je hrozně důvěřivý.

Ale malé děti ve škole bych vůbec neučila, jak mají pomoct vysvětlovat cestu. Pokud nejde o život, nejde o nic. Cestu najdou lidi vždycky.