Babička a experimentální léčba

Ahoj

Moje mamka má za sebou asi 5 sérií chemoterapie kvůli leukémii. Teď jí nabídli zařazení do nějaký studie (ani se neptám na zkušenosti, neb je to evidentně nová záležitost) a chce radu, zda do toho jít.

Dostala sice podklady, i s ní mluvil lékař, ale z medicínského hlediska stejně není schopná posoudit, jak se má rozhodnout. Teď ty papíry studuje můj muž, kterej má alespoň částečně vzdělání v oblasti biologie a taky nevím, zda dospěje k nějakýmu závěru.

Takže se na to zkouším dívat spíš z pohledu dcery, než z toho medicínského.

Součástí studie jsou i bolestivá vyšetření (např. odběr kostní dřeně, kterej mamka snáší hodně špatně). Já osobně bych si dokázala představit, že takové nepříjemnosti podstoupí s tím, že pak na ní budou zkoušeny nějaké léky, které jí možná můžou (i když taky nemusí) pomoct. (Přecijen žádná fungující léčba není a tak i nevyzkoušená stojí za pokus.) Ale nějak mi nedělá dobře, že by takové věci (třeba ta bolestivá vyšetření) podstoupila i v případě, že by byla "jen" v kontrolním vzorku testovaných - takže by to absolvovala v zájmu výzkumu, ale pro ni úplně zbytečně i bez té malé naděje, že by jí něco nového zabralo... Nějak nevim, zda zrovna tím by měla trávit čas, kterej jí zbejvá...

Nenapadá někoho něco, co by mi pomohlo v rozhodování?