Re: ADHD (hyperaktivita v prostředí s rušivými podměty) s kombinovaným dysfatickým syndromem /dyspraxie a fonologickým syndrom/

Já mám dceru 9 let s ADHD. Chápu, že nic nepomáhá - je to strašně vysilující. Kolikrát jsem jen seděla a brečela, protože jsem už nevěděla co dál. Vyzkoušeli jsme všechno. Rady psychologů, rodičů, intuici, knihy - bez výsledku. V půl roce jsme chodily na rehabilitace, protože se vůbec neotáčela, jídlo a pití jedla jen určitý druh, nic jiného jsem do ní prostě nedostala, rady nechte vyhladovět či žíznit byly nanic. prostě nejedla ani nepila a jen brečela a brečela, z toho usnula a po probuzení zase znova. Od 1,5 roku začala mít záchvaty vzteku, k psychologovi jsme se dostali až před třetím rokem, kde nám řekli, že má asi na 90%ADHD a s tím souvisí naše problémy. Skončili jsme i u metody pevného objetí, protože si dcera ubližovala. Léky nám nedali, že musí být pro to vyšetření na CT a eeg a to s ní prostě nešlo absolvovat až do 7 let. Pak měla nasazený Ritalin jak nastoupila do školy, potom byl výpadek na trhu tak jsme dostali straterru, tu máme doteď (naštěstí máme pojišťovnu, která ho platí, jinak proplácí jen Ritalin). Po tom ritalinu i strateře byl tak měsíc, kdy jí nebylo nadvakrát, trochu ji bolelo břicho, ale vydržely jsme a teď už je to pohoda (dávají i v návodu čas tak měsíc než se ty vedlejší účinky ustálí). Učení hrozný, bez těch léků by to prostě nezvládala. Když jí lék zapomeneme dát (k večeru jednou denně) tak je to hned poznat. Vůbec jí nejde učení do hlavy, nechápe nic, vzteká se, je strašně nesoustředěná. Teď je ve 3. třídě a má individuální učební plán, (první a druhou třídu zvládla s normálním učebním plánem jako ostatní děti,ale učily jsme se denně i o svátcích, strašný, psycholožka v poradně nám řekla, že jen díky tomu, že se jí s manželem denně věnujeme a poctivě se učíme tak vlastně dohnala do průměrných měřítek to, co by jinak neměla šanci zvládnout. ), chodí do kroužku pro děti se specifickými poruchami učení . Dcera nenávidí školu, učení a já se "těším" na pubertu, protože už teď si mnohdy s jejím chováním nevím rady. Píšu to hlavně pro Vaši psychickou podporu, chápu jak je to hrozné a člověk je bezmocný a okolí se na něj dívá jako na neschopného rodiče s rozmazleným spratkem (a to mnohdy i rodina a kamarádi). To dítě hlavně za to nemůže, kolikrát mi už dcera řekla, když se uklidnila, mami promiň mi, já to prostě nemůžu ovládat. Snažíme se vždy po hádce a vztekání o usmíření, obejmeme se, že se máme rády, dáme si pusu a další den "nanovo". Nám ty léky hodně pomáhají, nedovedu si představit, že by je nebrala. To by skončila asi ve speciální škole a já v Bohnicích. Hlavně nezoufejte, já si říkám, radši toto, než aby byla na vozíku. Je to o hodně těžší, ale vše ¨se dá naučit a nacvičit - Je to jen o trpělivosti a výdrži, těžké, ale dá se to zvládnout. Prostě se to nějak zvládnout musí, to si říkám ve chvílích beznaděje