Re: neekonomický úklid podle muže

podívej, můj muž vyrostl vedle otce, pro kterého byla sprcha sprostým slovem. Když k nám přijel na návštěvu na pár dní (tchán tedy), tak 3-4, neměl s sebou nic, ani tričko na převlečení, ani náhradní trenýrky, ani kartáček na zuby, ani čistý fusekle. U nich doma se poblitý koberec od psa jen oškrábne, to je dobrý, že v tom leze batole, no co. Mop na vytírání je neznámý pojem. To ale neznamená, že v tom bude setrvávat dál - hezky rychle pochopil, že prkýnko na wc se dává dolů, je-li v domě dáma (u nich doma nevídaná věc), stačilo jednou říct. Máme malé děti, holt často pereme, fakt často, peru i peřiny, protože občas má některé z nich noční nehodu. Představa, že muž bude lamentovat nad tím, že zase peru dítěti peřinu, i když je počůraná (však ono to uschne), je pro mě neakceptovatelná. Ad jídlo - i to, že je lépe hledět na kvalitu, než na kvantitu a pochybný původ, muž zjistil až v manželství - holt u nich doma žili na párkách a kuřeti. Člověk se mění, vyvíjí se v názorech, návyky taky může změnit, ale musí v tom být shoda, příp kompromis přijatelný pro oba.