Re: umřel nám pejsek

Veru chapu te, nam umrel v prosinci po 14ti letech nas pes. Pred detma si na nic nehraj, je lepsi kdyz se vybrecite vsichni spolecne.

Nam poradili znami pejskari udelat pejskovi nekde v byte koutek s fotkou a zapalovat mu svicku.
Taky jsme detem cetli pribeh "Die Regenbogenbrücke", je to krasna pohadka o tom, co se se zviraty deje po smrti a jak se nakonec shledaji se svymi panicky. Bohuzel je v nemcině, nicmene nasla jsem na netu preklad (v nemcine mi to teda zni lip, ale i tak):


V nebi je místo zvané Duhový most.

Pověst o Duhovém mostě -

Když umře nějaké zvíře, které je tady na zemi někomu zvláště blízké, dostane se na kraj Duhového mostu. Jsou tam krásné louky, kopce a jezera, kde si náši psí kamarádi mohou spolu hrát. Mají plno dobrého jídla, pití i slunečního svitu, jsou v teple a v pohodlí.

Tam pejsek zase omládne,může volně běhat podle chuti, k jídlu má tu nejjemnější játrovou paštiku, k odpočinku ho čeká pelíšek z prachového peří. Nic ho nestraší, nejsou tam žádné bouřky ani zlí tvorové.

Naši chlupatí kamarádi zkrátka mají všechno, co jejich srdíčka žádají a po čem v životě toužili. I neduhy které je provázely, jsou pryč. Ten, kdo byl starý, je opět mladý, ten kdo byl nemocen či poraněn je zdráv a při síle, plný života. Jsou zpět takoví,jaké si je pamatujeme z nejkrásnějších snů. Jsou šťastní,až na jedinou maličkou výjimku - chybí jim jejich pániček,přítel největší. Všichni si spolu hrají až přijde den,kdy se pejsek najednou zastaví a zpozorní,podívá se do dálky. Jeho jasné oči se rozzáří,celé tělo se nadšením rozechvěje.

Opustí kamarády a rozběhne se zelenou trávou k obzoru,stále rychleji a rychleji. Objevil svého lidského přítele a když se konečně setkají,pevně se obejmou. V radostně bláznivém vítání pejsek olíže tváře,ruce pohladí jeho hlavu a člověk se znovu podívá do věrných očí které nadlouho zmizely z jeho života,ale nikdy se neztratily z jeho srdce.
Už je nic nerozdělí.

A tehdy překročí Duhový most společně …

Hodne sil.