Re: Zpráva ze snídaně

Jordano, přiznám se, žě mě napadlo něco podobného... Já co jsem kdy viděla děti, které nejí, tak jsou to ty, se kterými se dělají u jídla děsné ofuky (prosím, nechci se zakladatelky dotknout, netvrdím, že je to její případ, ale moje zkušenost!!!).
Nechápu, když někdo do dítěte něco cpe, když dítě kolem stolu lítá, maminka za ním se lžící. Když něco nesní, tak vzápětí dotaz - chceš teda toto? Ne, tak toto?
Tak aspoň za maminku, za tatínka...
Z toho mě čert bere.

Upozorňuju, že děti mám drobounké, někdo by omdlel z jejich váhy, ale prostě u nás se jí všechno, když nechceš, nejez, ale nedostaneš náhradu, až prostě bude čas. Nikdy děti nenutíme, nikdo za nimi nelítá, neexistuje nějaký vymrčování něčeho...

U nás ve školce je třeba chlapeček, kterej nejí NIC než suchý rohlíky. Prostě NIC. Myslela jsem si svoje o výchově, protože on ani neochutná, neexistuje... No potvrdilo se to, když nastoupila do školky jeho mladší sestra - co myslíte? Jí JEN SUCHÉ ROHLÍKY. Myslíte, že je chyba v dětech???