Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka

Zdravím,dlouho jsem pídila,kam zajít na radu, až jsem našla tuhle stránku, tak teda píšu. Tatínek-bývalý manžel od nás odešel před rokem na vánoce, mám holčiny 6 a 8 roků. Neměl o ně zájem, nechtěl střídavou péči a zpočátku si je ani nechtěl brát co 14 dní na víkendy dle naší společné dohody, pominu to, že neposílal ani výživné atd. Zkrátka jsou v mé péči. Jeho nová přítelkyně, kvůli které vlastně odešel, mě jen pomlouvá i před mými dětmi, dělá ze sebe světačku a on jí v tom plně podporuje, takže žádná úcta z jeho strany vůči mě není, alespoň jako coby k matce jeho dětí. Děti už si pravidelně bere ALE-doma stále poslouchám, že s nimi nedokáže být chvíli sám jen tak ve třech, stále jezdí po návštěvách, kinech, výletech-i s NÍ a dětem chybí mít ho občas jen pro sebe jako za starých časů. Když jsou nemocné, nechce je, i když postel doma také má a dětem samozřejmě nakuká, že jim je lépe doma v posteli. Automaticky si nadiktoval, že bude mít nahrazený víkend-tedy dva po sobě. Aby toho nebylo málo, uplatil tu starší mobilem a několikrát denně si píší smsky, volají si, zavedl řád volání na dobrou noc, do mobilu jí nastavil volání zdarma celé jeho rodince a ani se se mnou neporadil. Jeho přítelkyni si tam napsal jako Eli a svou vlastní mámu si tam dcera uvedla jako Moniku-v životě mi tak neřekla. Jemu tvrdí, že chtějí opět další víkend k němu, doma mě zas tvrdí, že ne, pak zas jo... a preličkou bylo, když mi vmetl, že sice je mám v péči a zodpovídám za ně já, ale že je to holek věc, kdy ho budou chtít vídat. Takový klid byl bez mobilu, když se neměl možnost do ničeho vrtat a teď to tu den co den odnáším. Jsou malé, úplatné a nevidí celé to pozadí.. V mých očích je za to nesnáším a nedokážu zastat roli věčně usměvavé vděčné mámy, která má stále sluníčkovou náladu na všechny a všechno. Mobil jí dal očividně aby mohl prudit a myslí si, že je jednou stáhne k sobě, když je bude moci každý den ovlivňovat nejen on, ale i celá jeho povedená rodina, která je ráda, že se mě zbavila... O jeho chytré nové přítelkyni ani nemluvě, myslí si, že je "zlaté lejno" světa a v mých dětech se vyzná líp než já. Já jsem zkrátka nicka a bojím se toho, že abych vztah svých dětí, které jsou z něj vždy vedle, totálně nepohřbila-mou obranou je,že si k nim vytvářím jakýsi odstup. Znáte to někdo? Často bych je nejraději sbalila a poslala napořád k němu, když tam je to lepší a mají na ně víc času a ONA je mladší a hezčí a věci tak neřeší atd atd.. Než se každý den vyrovnávat s tím, že nejsou jen moje a že mi jednoho dne stejně utečou za ním. Nemám sílu soutěžit s druhou stranou o lásku vlastních dětí, připadá mi, že jim dám to nejlepší ze sebe, starám se o ně pečlivě a stejně mi pokaždé vrazí klacek pod nohy, že tatínek bývá stejně lepší, byť jednou za 14 dní.. Ale stále o něm básní a o NÍ také, mají ji za velkou kamarádku, copak nevidí jak jim ublížil on i ona? Proč jsou ty děti tak bezelstné? Jsem teď znovu vdaná-měla jsem krásný štěstí na hodnýho chlapa a očekáváme příchod společného miminka-bojím se, že se na něj upnu víc než je zdrávo, abych tím zahojila svou bolest ze ztráty prvních dětí. Svým způsobem jsem o ně přišla.. Chápe to někdo? Co s tím? Omlouvám se za román..