Dcera ve druhé třídě a problémy se spolužáky

Tuhle mi dcera rikala, ze ve skole si od ni nektere holky odsedaji s tim, ze preci vedle ni sedet nebudou, fuj. Delaji na ni ksichty a pak si stezuji, ze je otravovala (tedy, ze jim neco delala). Nema zadnou blizkou kamosku (tedy o jedne si to mysli, to je mila holka, co se kamaradi se vsema - dcera chce byt dlouho v druzine, aby si s ni mohla pohrat, protoze pred tim si hraje s jinyma, nez jdou domu a pak si muzou hrat ty dve spolu).
Uci se dobre, ma dobre zazemi, zajmy, prijde mi v pohode. Jenze tuhle jsem si ji treba byla vyzvednout a kdyz jsem se ji ptala, co delala, tak pry honila kluky, aby jim dala pusu a oni pred ni utikali a prej to byla to sranda. Nacez kluk vedle, celkem pohodovy rekl - no jo, ona je takova prastena a klepal si na celo.
Coz o to, me tolik nevadi, ze je prastena, ale to, ze to vnimaji ostatni deti a odtahuji se od ni je mi strasne lito. A ona to taky vnima, ale nechape, kde je problem.
Sama jsem v takove situaci byla celou zakladku, spoluzaci me nesnaseli a ja nevedela a dosud nevim, co jsem vlastne delala spatne - tehdy jsem to davala za vinu tomu, ze jsem nemela dobre obleceni a neumela nic navic, ale nebylo to tim, proste jsem byla ta divna, co s ni nikdo nechtel nic mit. Ucitelce to neprislo, ucela jsem se dobre, ale byvala jsem dost nestastna - pak jsem zacala hodne cista zila jsem v trochu jinem svete, mimo realitu, cimz jsem nejak prekonala tohle neprijemne obdobi. Vlastne doted se nejak neumim zaradit do party a hodne me mrzi, ze dit, mozna i vsechny, na tom budou podobne. Nebo si myslite, ze by treba pomohl nejaky psycholog, kdyz je to takhle na zacatku?