Bezdomovec za dveřmi

Zazvoní, osloví mne jménem, které si přečetl na zvonku...
Prosí o chleba..
Dali byste??!

Já chtěla.
Manžel mi vynadal.
Dáš jednou, přijde zas..

Jsme v centru velkoměsta, je jich tu hafo. Kousek odtud je centrum Naděje, pravda, nevím jak je otevřené o víkendu.

Vím, že - tihle - co si vyžebraj v ulicích, či u kostelů, to prochlastaj, a pak jdou prosit o chleba..
Vím to, přišla jsem s nima pracovně do styku..

Ale i tak jsem mu ten chleba chtěla dát.
A teď mám výčitky, že jsem se k těm dveřím pro manželův "zákaz" nevrátila..

Já jsem hroznej emočák..