Re: Uznání vietnamců za menšinu

Dříve jsem na ně pohlížela nedůvěřivě. V práci, kde teď pracuji si na ně tak trošku měním názor. Češi často bezdůvodně remcají; mají nemístné poznámky když mají chviličku počkat; stresují i když vědí, že člověk na druhé straně stolu jede na maximum, ovšem stroje zazlobí atd. Po našich lidech přijde Ind, samý úsměv, prosí, děkuje když se omlouvám příjemně se usmívá, že rozumí; po něm přijde Vietnamec - prosí, děkuje, že klidně počká... Myslím, že v mnohém bychom se od nich mohli učit. Jinak drogy... nevím, ale myslím, že kdo je chce, ten si k nim cestu zdá se najde vždycky. Obchody - jak víš, že tam nikdo nechodí? Mně to připadá, že to nemůžeš přece vůbec vědět, jestli chodí, nechodí? Tady v krajském městě k nim lidé chodí vcelku rádi a ochotně - jsou levnější... Jen teda nevím, jak by se mi líbily na obchodech v centru vietnamské názvy obchodů... když mi docela vadí třeba i v Lipně nad Vltavou,- ale tam jsou to zase názvy v němčině - člověk pak neví, jestli ještě v ČR nebo už v zahraničí