Re: Chci konecne zit

Já bych se snažila rozumově si najít pozitiva - finančně jste na tom snad dobře? (to nevím ale pokud ano tak bych to brala jako plus), nebo že to mohlo být horší v tom smyslu, že by se chlap hned neukázal v "pravém světle" a plácal by se takhle od milenky a Tebe třeba půl roku (to bych osobně asi emočně zvládala mnohem hůř než když se udělá čistý řez)... s dětma bych osobně sobecky raději zkousla, že si je otec moc nebere, protože by pro mě byla emočně další rána, že by se "všichni vesele bavili jakoby se nic nestalo a užívali s novou přítelkyní". Určitě bych vyrazila za nějakou psycholožkou, musela bych To ze sebe dostat nějak ven, abych neměla chuť někomu (v tomto případě velmi konkrétnímu) ublížit. Vykřičet se, vybrečet se, nejlíp v nějaké terapii, aby tam nastal nějaký posun. A otřepaná fráze, že pomůže čas - zamilování je prý záležitost tak na 2 roky, tak bych si říkala, že muž prohlédne a pochopí a pokud ne, tak, že můžu být ráda, že se projevil, jaký asi opravdu je a já to nechtěla v manželství vidět. Moc Ti držím palce abys to všechno ustála.