Re: Střelba v Itálii

Strašidlo, nešiř paniku. Myslím, že si můžeme gratulovat, že žijeme ve střední Evropě v této době. Málokdo zažil, co je opravdová chudoba. Moje babička se narodila 1900, zemřela 1998. Od 4 let byla sirotek, sloužila u sedláka za byt a stravu, zažila, co to je opravdu mít hlad, první svoje boty dostala v 10 letech, bydleli v horách. Měla 5 dětí, 5-letá holčička se jí v náručí udusila na záškrt, neměli peníze na doktora (stejně by asi nepomohl). Děda byl pracovitý, ale rád se napil a pro ránu nešel daleko. Byli opravdu chudí. Nebyla životem zlomená, i když zažila hrozné věci, obě světové války. Naopak říkala, že tak dobře, jak se měla na sklonku života, se neměla nikdy.

Labilové budou ve společnosti stále, vždycky je riziko, že někomu rupne v kuli a svou frustraci z čehokoli si vybije na nevinných. Tomu se nedá zabránit.