ježiši já jsem tak vděčná za tohle téma!!!

od včera jsem vzteky bez sebe, sice to má důvod, ale asi zástupný (dobrá, ba nejlepší vůle celé rodiny, která mi vůbec, ale vůbec není ku prospěchu...a oni to myslí tak dobře-tj mi jasné). Jsem hnusná a nervozní, unavená. Jsem na neschopence, tzn.doma, přitom odvedu dceru do školky, umyju nádobí...a je odpoledne. Táááák bych si dala čokoládu, ale mám těhu cukrovku, jsme skoro rok přestěhovaní, furt se něco dodělává, když to trochu sedne, zas se to rozkope, miminkovské věci jsou na dně sklepa, zaházené a nedostupné...a už jsem 32.týden a neschopná ten blbej sklep vyklidit...uáááá já bych tak vyskočila z kůže, kdyby se dalo. Dnes jsem, já debil, rozbrečela i dceru...a přesně si říkám, že miminko je ze mě v tenzi, která je mimo moje zvládání...tj tak strašně příjemné číst, že takovou subjektivní nepohodu pocituje navzdory objektivnímu (a skoro povinnému) stavu blaženosti i někdo jinej.