Re: On prostě poslouchat nebude

Kurečci, ok, chápu, asi jsem to jinak četla. Já mám ohl žárlivosti s dcerou zkušenost taky, protože té bylo 24měs, když se narodila dvojčata. Začala žárlit už od těhotenství, asi cítila, že se něco děje. Vše se zklidnilo, ve 3l taky nastoupila na občasný den do školky, chodila sice málo, ale občas šla, hlavně kvůli řeči, žvatlající roční dvojčata ji evidentně v řeči brzdila. Přesto se to objevilo znovu, když se narodilo čtvrté dítě v jejích 4,5letech. Ale to jsme zvládli hodně rychle. Co nám hodně pomohlo, bylo dělat si už od začátku naše "dámská odpoledne", klidně jen procházka poté, co přišel tatínek z práce, nebo cukrárna, jen čas pro mě a pro dceru (nebo jela s tatínkem). Bylo to náročné organizačně, ale nutné. Ohl domu a vše okolo - my průběžně rekonstruujeme, postupně, takže občas tu máme nějakou suť v koutku na zahradě apod. A prostě není čas, a často síly, se té zahradě a domu tolik věnovat, na prvním místě jsou děti. Jenže, dneska jsme se dozvěděla, že podle sousedů jsme "bílí cikáni", rozuměj hodně dětí a rekonstruující se dům. Je mi to jedno, protože prioritou jsou pro nás děti, aby byly spokojené, a hlavně se měly navzájem rády a neměly pocit, že je ml.sourozenec omezuje. Já ten čas místo pletí zahrady prostě věnuju dětem, protože taky musejí něco jíst, chodit v čistém, a pak už mi nezbývá čas na pletí zahrady. No a co. (jo, ještě studuju VŠ, ale pšt ty samí sousedé si myslejí, že mám 2 VŠ ).
osobně to dělám tak, když je všeho moc, a děti opravdu zlobí, že všeho nechám, lehnu si s nima a nechám je po sobě lozit, hrajeme si a blbneme, jsem tu jen pro ně. A úklid podle potřeby a možností, buď nastavím noc, nebo to nechám na ráno.