Pracují, ale neuživí se

To je článek na titulní straně v dnešních Lidových novinách a dalo by se jím navázat na včerejší diskuzi Kvalita života v Česku.
Chodí každý den do zaměstnání, často tvrdě pracují a přitom mají tak nízký plat, že jím neprokyjí základní životní náklady. Řeč je o "pracujících chudých". V západních zemích je to široce diskutované téma, v Česku se dosud jednalo o téma okrajové. V Česku leží hranice příjmové chudoby ve výši 14 555 Kč hrubého a týká se 18% pracujích. Na rozdíl od zemí, kde se nárůst počtu pracujících chudých zastavil, u nás pokracuje. Problém se týká v mnohem větší míře žen, z nich tzv. chudou mzdu pobírá každá čtvrtá!!! Nízký plat ještě neznamená cestu do chudoby, pokud je v rodině jiný vyšší příjem, přesto odborníci před nárůstem chudých pracujících varují. Pokud totiž mzda za práci nestačí k pokrytí základních životních nákladů, vede to k frustraci a ztrátě pracovní motivace.
Pětadvacetiletá Jana z Českých Budějovic pracuje jako prodavačka v obchodě mezinárodního řetězce. Na výplatní pásce se jí každý měsíc objeví hrubá mzda 7 800 Kč, k tomu ale dostává ještě příplatky za přesčasy a práci v sobotu a neděli. "Celkem si měsíčně vydělám se vším všudy kolem 9 000 Kč čistého" říká Jana. Jana pracuje na částečný úvazek, od toho se také odvíjí její zákaldní mzda. Smlouvu má na 20 hodin týdně. "To ale není kvůli tomu, že bych víc pracovat nechtěla. Nedávno mi smluvní hodiny snížili, víc jich nedostanu." Přitom si ale těžko může najít ještě druhé zaměstnání, protože pracuje na směny a v případě potřeby musí zaskakovat za nemocné kolegyně. "Manžel je zaměstnán jako truhlář a přinese domů tak 12 000 Kč čistého. Otáčíme v ruce každou korunu. Naštěstí nám ještě pomáhají manželovi rodičě, " říká prodavačka Jana, absolovenska střední obchodní školy s maturitou.
"Dělám na stavbě od rána do večera za jedenáctku čistého měsíčně. Jako Ukrajici. Jenže oni spí na ubytovně a všechny peníze si odvězou domů, kde mají poloviční náklady na život, než jaké mám já," stěžuje si například dvaapadesátiletý Petr Novotný z Českých Budějovic, otec tří dětí a vyučený tesař."Za socialismu jsem sice nesměl za hranice, zato jsem z pracu mohl ušetřit na auto a neměl starosti, jestli budu mít na jídlo. Dneska makám jako šroub a před výplatou si musím půjčovat. Tak ať ti politici nemelou, že práce šlechtí," stěžuje si Novotný.
Debata o tom, jaká odměna za práci je vlastně takzv. důstojná, se točí v začarovaném kruhu. Mnozí zaměstnavatelé tvrdí, že nákloady práce jsout tak vysoké a krize tak hluboká, že víc platit nemůžou. Odborníci ale varují před podceňováním nárůstu chudých pracujících. Otázka pracující chutiny totiž nezasahuje jen do ekonomiky, ale má mnohem hlubší rozměr. V zájmu společnosti by mělo být, aby rozdíl v příjmu pracujícího člověka byl v porovnání spříjmem nezaměstnaného co nejvyšší.