Re: Šokové stavy

Když mi po nemoci brávali krev, taky jsem se uměla probrat na zádech a taťka (chodil s námi k doktorovi on) mi držel nohy nahoře. Nejprve jsem viděla černé tečky, které se pak slily dohromady. Už se mi to tedy nestává, ale stejně, když mi berou krev někde, kde se nemůžu pohodlně opřít, raději si na odběr lehnu. I pro ten personál je to lepší, než kdyby mě měl potom křísit. Moje mamka taky jednou omdlela. Ale to se doktorce podařilo omylem napíchnout tepnu.
Taky mívám pocity šoku, ale naštěstí to nebývá až takové, že bych to nerozdýchala. A když se stane něco dceři, tak mám v hlavě vymeteno. Manžel na dceřino zranění reaguje jakoby naštvaně. Taky není schopný zachovat chladnou hlavu. Ale pracovní stres zvládá na jedničku.