Nucené odstavení dcerky

Zdravím všechny při večeru, dneska to na mě nějak padlo. Z relativně vážných zdravotních důvodů jsem musela odstavit půlroční dceru a jsem z toho víc vyřízená, než dcera. Je to už 10 dní, prsa se už nenalévají, ale sem tam mi samovolně odtéká mléko. První dny to bylo strašné, byla jsem v nemocnici a musela bolestivě nalitá prsa odstříkávat co 3 hodiny a pak to lít do kanálu, brečela jsem u toho jak želva. Ostatní děti jsem kojila dost dlouho - 10, 15 a 18 měsíců, jedna dcera se odstavila sama a vše ostatní bylo kvůli mým zdravotním problémům, jinak bych kojila určitě do 2 let. Ale bylo to takové pozvolnější, kdežto toto bylo vlastně z plného kojení a já se s tím nemůžu nějak psychicky srovnat, protože mě ještě čeká operace, nemůžu prakticky nic jíst, cpu se nějakýma hnus práškama a vyhlídky na operaci v mém stavu jsou všelijaké, prostě me zatím nechtějí operovat, nejdřív se musím nějak stabilizovat. Co si budu nalhávat, nejvíc mi chybí ty intimní chvilky s dcerou, jen mazlení to prostě nenahradí, kdo zná, tak určitě chápe. Je mi jasné, že kojení v mém stavu mě vyčerpává a díky nedostatečné výživě bych jí nic dobrého nedala, ale jen se s ní začnu mazlit, hned mi začne odpakávat mléko a já to prostě nedávám. No asi nečekám žádnou radu, jen jsem se potřebovala vypovídat. Jsou i horší věci na světě, já vím, ale to je mi asi teď taky k ničemu.
Jinak dcera je na Sunaru Nutri defence, chutná jí a asi to měnit nebudu, moc se v tom nevyznám, třeba někdo poradí, zda je to kvalitní UM, nebo co je případně lepší. Ona se s flaškou srovnala po 2 krmeních a prospívá, je spokojená, ale... nejvíc mě trápí, že toto poslední miminko jsem si chtěla užít se vším a je to prostě jinak, než jsem si vysnila. A ještě víc mě trápí, že už nikdy kojit nebudu. Beeeeeeeeee. Omlouvám se za výlev, no, ale dneska to na mě padlo s definitivní platností.