Povídání si pro sebe, vyprávění příběhů během samostatné hry

Nemyslím, jak jsou hlučné.
Dcera 4,5 roku si od malička, kdy ještě nemluvila, hraje tak, že "hraje divadlo" nebo jak tomu říct. Je jí jedno, jestli má pajduláky, vidličku a nůž, kamínky, kostky..., když není nic po ruce, stačí jí prsty. Prostě ty předměty personifikuje, dá jim jména a hraje příběhy. U toho nahlas povídá. Když ještě nemluvila, mávala těmi věcmi a brekotala nesmysly, jakože povídá. Nejmladší si hraje taky tak, ale ta se to naučila právě od prostřední, používá i jména jejích spolužáků, takže ten vzor je jasný. Já jsem to před tím v takové míře neviděla. Dceru vyloženě baví si hrát sama tímto způsobem. Dělají to běžně všechny děti a já si toho jen nevšimla? Jak si hrají/hrály vaše předškolní děti?
Nepovažuji to za problém, jen mi to připadá zvláštní a zajímavé. Baví mě ji při hře sledovat.