Re: Jak uklidnit adhd dítko?

Pro povzbuzení:

Kluk, ve 4 letech LMD u klin.psychologa, neurologické nálezy, problémy s grafomotorikou, jemnou motorikou, logopedií (do 14 let), koordinací pohybů, neklidem (hyperkinetický), sociální problémy v kolektivu. Po nástupu do školy brzy dyslektik, dysgrafik, dyspraxie...

Doma i ve škole impulsivní (najednou vyběhl), ohrožující sám sebe, pády z prolejzaček, schopnost si vykloubit ruku i při vedení za ruku, odmítání jakéhokoliv držení, pády na hlavu z postýlky, ještě když lezl (čímž postýlka skončila a musel spát mezi námi), uspávání do 8 let (jinak by utekl z postele, usnul uprostřed věty), snížený práh bolesti, neschopnost se poučit z nezdaru (horká kamna), naopak snížená frustrační citlivost (pevná vůle rodičů a odmítnutí ho byly schopna vehnat do deprese, někdy až sebedestrukce).

Kluk se od 3 let do cca 1. třídy kreslil jako parní lokomotiva a tvrdil, že jí je. Obrázek rodiny byli 3 lidi a mašinka. Pak to opustil oklikou: Stal se prezidentem země mašinek, měl vlajku a státní svátek.

Doktorka mu hned po začátku 1. třídy dala Ritalin, a povedlo se (což u psychofarmak je alchymie a nemusí to vyjít). Snažili jsme se o minimální dávku čili 1-0-0 až 1-1-0, pravidelně jaterky, atd.. Znamenalo to ale, že v době neúčinnosti léku (odpoledne, víkendy) se daleko hůře učil a dneska bychom byli měkčí. Násobilku se učil 3x, než se naučil nová vyjmenovaná slova, stará zapomněl. Chodili jsme na nácvik čtení ve škole, navíc jsme denně 2,5 roku nahlas společně četli knihy (6 x A5 denně), rámeček a pravítko kvůli dvojitému čtení. Naštěstí si učitel všiml že syn čte celoslovnou metodou (nikoli po slabikách) a umožnil mu to.

Rok odkladu. Nestátní (církevní) škola se zvláštní ředitelkou. Děsně tolerantní a kompetentní kantor, trvale se vzdělával o SPUCh. Dokonce se vsadil o syna s jiným kantorem, který nás odmítl. Pravidelné týdenní schůzky v 1. a 2. třídě (manželka doprovázela děti při cestě na kroužek jezdectví, kde bylo dost času si popvídat). Hodně jsme pracovali s tím co jsme mohli: S rozumem, se svědomím. Vysvětlování, sdílení emocí. Kvůli dyspraxii jsme mu třeba malovali, co si má obléci na sebe. Kantor se pak mohl potrhat smíchy, když to v šatně dal kamarádovi a s vážnou tváří ho poprosil, aby mu diktoval.

Ale taky náznaky šikany, naštěstí to učitel brzy zbrzdil, že každej jsme nějakej. A byl hodně spravedlivý, takže přijal třeba za ještě akceptovatelnou odezvu na to, když ho kluci zavřeli na hajzlík a drželi ho tam, tak je pak dohnal a zlil štětkou... Kluk říkal, že s Ritalinem si uvědomuje, že tu ránu nemusí oplatit. (Učili jsme ho, že se může bránit i oplatit, ale spíš být zdrženlivý - ne všechno musí oplatit.)

Ve třetí třídě se to zlomilo. Našel kamaráda, sociálně slabšího kluka, jinak génia, 2 jazyky vedle mateřštiny čtením i slovem v 1. třídě. Syn ho trochu chránil, kluk mu pomáhal při písemkách a spolupracovali na projektech atd. Rozuměli si. Navíc bohatí rodiče, hodně zaměstnaní, ale přesto se snažili (občas pro kluka jezdil řidič...).

I díky tomu už ve 4. třídě patřil mezi 6 nejlepších dětí a učitel nás začal přesvědčovat na 8l gympl. Celou dobu měl integraci (dodnes), dyslexie hodně povolila, dysgrafie míň, na to už prostě nebylo sil. V páté třídě jsme proto nasadili tvrdý dril (krev, pot a slzy - dali jsme mu na výběr) a udělal přijímačky na 2 ze 3 škol. Zvolili jsme nakonec tu lehčí, ale s příslibem akceptování integrace.

Dodnes (16 let, kvinta) bere Ritalin. Má mírně problémy se čtením a psaním, ale sluchem se naučí vše. Je dobrý v humanitních vědách, v M a Fy bojuje o 2. Ale celkem má vyznamenání se 3 x 2. Byl 1. a 2. v krajských kolech D olympiády a dobrý i v zemáku. Pracuje na Sprachdiplomu. PPP mu udržuje status integrace, i když se tomu ve škole smějou...

Milý mladý intoš, občas nepraktický, občas neohrabaný, ale to víme my.