Všechno se hroutí

Zakládala jsem tu poslední dobou pár témat o rozchodu, problémech s partnerem a podobně. Pak přišlo pár světlých chvilek, kdy se zdálo že bychom to opět mohli dát dohromady a začít odznovu... Půjčila jsem si od rodičů několik tisíc, abych ho vytáhla z nejhoršího průšvihu, tehdy prosil a sliboval že přestane s hraním, odevzdal mi i svou kartu k účtu, abych měla kontrolu nad rodinnými financemi... Dokonce jsem se znovu snažili o společné bydlení... Pak jsem s dětmi na týden odjela k mým rodičům a po návratu mě čekal šok - partner se mi narovinu přiznal, že v čase mojí nepřítomnosti měl jinou ženu (a dokonce že už se s ní zná několik měsíců) a že má přece právo si užívat a nebýt sám, když já si jezdím s dětmi všude možně. Utratil všechny peníze, které mu měly zbýt na platby koncem měsíce, prý je "investoval do kultury", a po mně pak chtěl, abych mu ještě nějaké dala, aby mu na účtě nic nechybělo... Myslela jsem že ho zabiju, nechápu jak si vůbec tak neskutečnou drzost mohl dovolit... Dnes mi oznámil, že už nebude čekat jestli od rodiny dostanu nějaké peníze (čímž myslel v řádu statisíců), že jsem pro něj "příliš chudá nevěsta" a že když to nejde se mnou, zkusí to někde jinde, nouzi o ženy nikdy neměl a prý mu s každou jinou bude líp než se mnou. V lednu mi končí rodičák a prý bych od té doby stejně byla k ničemu, kdyby mě ještě nedejbože musel živit... Fakt jsem nevěřila vlastním uším, tohle poslouchat K dětem prohlásil "sejde z očí, sejde z mysli". Stačí mu nevidět je pár dní a je schopný kompletně zapomenout, že nějaké děti vůbec má... Je mi ze všeho mizerně. Situace v mé původní rodině taky není dobrá, se sourozenci mám velmi špatné vztahy, partnera nikdy neměli rádi a vždy vyčítali rodičům, že se nám snaží finančně pomáhat. Poslední dobou začaly váznout vztahy přímo i s rodiči, se kterými jsem dosud vycházela dobře... Takže nemám chlapa, nemám ani útočiště v původní rodině, nemám dokonce ani žádné kamarádky... Jedna jediná moje letitá přítelkyně žije 200 km daleko a vidíme se velmi sporadicky... O druhou kamarádku jsem nedávno přišla kvůli hloupému nedorozumění... Jsem sama s hromadou problémů, mizerným zdravím, málo penězi a nervy v koncích, nemám komu svěřit děti na hlídání abych si mohla chvíli odpočinout, nemám s kým vyrazit ven na procházku nebo si třeba jen popovídat, žiju poslední měsíce výhradně na internetu a jinak jen tak přežívám... Při nedávném tématu o prášcích a sebevraždě mě napadlo, jak snadné by tohle řešení vlastně bylo... Akorát mám strach co by bylo s dětmi, ti dva drobci jsou jediné co mě teď drží při životě a nutí aspoň jakžtakž fungovat... Ale poslední měsíce se mi hroutí život pod rukama, jsem už u konce s dechem a se silami a neumím si sama pomoct... Vůbec nevím, co bude dál... Je z toho vůbec nějaké východisko, aniž bych definitivně přišla o rozum a nervy? Každý další den je pro mě utrpení a před sebou vidím jen prázdnotu a tmu... Nemám komu bych se vybrečela, takže jediná volba padla tady na vás, díky všem kdo jste dočetli až sem... Radu snad ani nečekám, ale vyzpovídat jsem se musela, prostě už nezvládám