Stres v těhotenství

Potřebuju si někde ulevit. Není kde, tak píšu sem.
Jsem podruhé těhotná. Nyní už v sedmém měsíci a nějak to na mě padlo.
Ani v prvním těhotenství jsem si nemohla z finančních důvodů dovolit přestat pracovat nebo alespoň zvolnit. Jsem OSVČ, takže povinnost platit daně, sociální, zdravotní, pronájem prostor pro podnikání, tu je a platit se musí. Partner nás neuživí. Sám je rád, že je rád a že naškrábe na svou nájmu. Větší část výdajů za domácnost platím já + veškeré jídlo atd. On je zkrátka jen schopný dát menší část na holý nájem.
14 dní po porodu už jsem zase začla pracovat. Práce není to, na co si stěžuji. Moc mě to baví a ani to není tak časově náročné a s dítětem se to kloubit dá. Ale to, co mě trápí je, že si těhotenství, ani mateřství nemůžu užít tak, jako jiné matky. Leží na mě prostě ta tíha zodpovědnosti, že musím vydělat na vše nezbytné, děj se co děj a ještě se u toho starat o domácnost a o malé dítě. V tom prvním těhotenství mi to ještě tak nevadilo. Vše naštěstí probíhalo bez problémů, takže to, že jsem těhotná, mě až tak neomezovalo v mém běžném životě. Ale teď, když už mám tříletého prcka, do toho domácnost a stále na hrbu finanční situaci rodiny, mi je hodně líto, že si nemůžu užít to opečovávání od druhých. Partner je spíš jako spolubydlící. Žádná velká láska se tam nekoná. Můžu být ráda, že je schopen postarat se o syna. Otec je celkem dobrý, ale partner prakticky nanic. Neobejme mě, nenabízí pomoc, prostě mi chybí takovéto normální těhotenské hýčkání.
Včera mě docela dorazilo to, když jsem ho poprosila, jestli by mě neodvezl na jednu pracovní zakázku. Byla to cesta cca 15 min autem. A on semnou licitoval o peníze. Prý kolik mu za to dám. Taxíkem by mě cesta tam i zpět vyšla na 400 a on si řekl o 300. Ano, až takový je náš vztah :-( Já to přijala, protože je to pro mě pořát výhodnější, ušetřit alespoň tu stovku. Byli jsme domluveni, že mě odveze i zpět. Dala jsem mu včas dopředu vědět, kdy má přijet a stejně jsem na něj musela ještě půl hodiny čekat. Venku je zima a já jsem dost nastydlá. To mě prostě naštvalo. Kdybych si vzala taxi, tak jsem doma hned a bez čekání. On je můj partner, otec toho dítěte a místo toho, aby se mi sám nabídl a odvezl mě zadarmo, musím mu za to platit a ještě na něj v zimě čekat. A navíc ještě dělá uraženého...
Je mi z toho všeho smutno. Od rodičů taky podporu nemám. Matka jen vždycky zkonstatuje, když mě vidí, ty už máš teda břicho! Ve smyslu, no ty teda vypadáš. .. Prostě Těhotenský stav je pro mě handicap, kdy musím zvládat vše, jako dřív, akorát s mnohem větším úsilím, protože jsem prostě těhotná a lidem ve svém okolí se za to div nemusím omlouvat a ujištovat je o tom, že to nijak neovlivní mou schopnost plnit si své povinnosti.
Jak potom o to víc zahřeje taková prkotina, jako když mě jiná žena pustí v mhd sednout a usměje se na mě.
Obě těhotneství byla sice neplánovaná, ale chtěná. Jsem ráda, že ty děti mám. Syn je koneckonců jediný, který mi opravdu projevuje svou lásku. Dává pusinky na bříško a říká "já mám lád maminku". Snad mě někdy v životě ještě potká štěstí a budu si moct užívat hřejivé péče a lásky od partnera. V rodině od rodičů se mi toho bohužel taky nedostalo.

Děkuji všem, kteří to dočetli až sem.