Re: Přijde konec kapitalismu, popřípadě čím bude nahrazen?

"Máte dojem, že tu nikdy nabyla společnost otrokžskám, otrokáčské státy ? Máte dojem, že tu nebyly feudáloví a dosud nejsou ? Máte dojem, že kapitalismus neexistuje ?
A co ted Engelspopsal špatně a je to slabám článkem marxismu ? /Prvobhytně pospolnou nepopsal ani jeden ani druhý)."

Dost diskutabilní je a) už sama představa organické návaznosti prvobytně pospolné - otrokářské - feudální - kapitalistické společnosti; b) myšlenka, že dominantní společenské uspořádání se přirozeně pojí s dominantním výrobním systémem; c) že se všechny formy lidské společnosti mohou vtěsnat do těchto kategorií.

Vezměme si třeba otrokářství. Otrokářství přetrvávalo v Itálii a místy ve východním Středomoří, kde kvetlo velkostatkářství, sle v jiných oblastech mizelo, až vymizelo; v některých oblastech římské říše se navíc nikdy nestalo dominantním způsobem výroby. Otrokářství jako výrobní systém se ve Středomoří udrželo i ve středověku, ze západních oblastí někdejší římské říše v jižní Itálii, na Sicílii, na Baleárách, na východě v Sýrii a Mezopotámii, kde po příchodu Arabů prodělalo nový rozkvět a znovu se silně rozšířilo i do severní Afriky a na iberský poloostrov.

Ani v křesťanské části západního Středomoří však otrokářství nepřestalo existovat, naopak, získalo díky muslimské přítomnosti zde nový impuls (na územích dobytých od muslimů bylo částečně převzato), z jižního Španělska a Portugalska, kde koexistovalo s feudalismem, se přeneslo na Madeiru, Azory a Kanáry, kde získalo z hlediska výroby takřka ideální podobu - a odtud zas do Karibiku a do Brazílie, aby bylo obratem napodobeno ve Virginii. V koloniální španělské i portugalské Americe pak vesele dál kvetlo, vřazené do převládajícího feudálního systému, stejně jako v té britské, později v USA kvetlo, vřazeno do systému kapitalistického.

Arabský chalífát (chalífáty) a jeho nástupce můžeme pracovně zezačátku zařadit mezi otrokářské, ale otrokářství posléze začalo mizet (přestávalo se postupně vyplácet), mj. vzhledem k snadnosti konverze k islámu (muslim nesmí být otrokem jiného muslima, tedy: neměl by být), a udrželo se převážně v okrajových oblastech v severní Africe poté, co se systém přeorientoval ze získávání otroků v severní Evropě na jejich získávání v subsaharské Africe; tehdy se k tamnímu otrokářství přidalo i rasové hledisko, které umožňovalo držet v otroctví i černé muslimy.

Turecké sultanáty v Anatolii a hlavně osmanskou říši, které převzaly a dále rozvinuly byzantskou instituci pronoiy, do níž se začlenily i feudální prvky z dobytých balkánských států, můžeme zařadit mezi feudální systémy. Co ale například s byzantskou říší od konce starověku, kdy otrokářství už nebylo dominantním výrobním způsobem, a všeobecným nástupem pronoiy, kterou můžeme pracovně (dost podmíněně: neobsahovala v sobě explicitně ani vojenskou službu, ale ani přímé společenské podřízení analogické poddanství, nýbrž daňovou povinnost) zařadit pod feudalismus?

Co s muslimskými státními útvary na Blízkém východě, které se už nevtěsnají pod hlavičku otrokářství ani feudalismu, a kam zařadit etnika euroasijského stepního pásma? Nebyla to žádná prvobytně pospolná společnost (existovaly velké společenské rozdíly), nebyl to feudalismus (žádná léna, žádné vazalství), nebylo to otrokářství (v určitých dobách byla tato etnika dodavateli nebo zprostředkovateli otroků na Blízký východ, ale sama je využívala jen v minimální míře). Tato etnika dokázala vytvořit i státy, dokonce říše, byť většinou krátkodobějšího trvání, a jejich společensko-ekonomický vývoj měl svůj vlastní, opakující se rytmus, do značné míry paralelní k schématu popisovaným Marxem & Engelsem.

Kam zařadit Čínu s jejím úřednickým systémem po nemalou část její historie? Vedle úřednické správy, do níž byli přijímáni adepti formálně bez ohledu na společenský status, existovala i šlechta v podobě drobné a střední gentry, ta však nebyla dominujícím společenským prvkem (v sousedním Japonsku ano, i přesto, že Japonsko čínský úřednický model v mnohém, ale víc vnějškově, napodobilo).

Co s domorodými předstátními a státními útvary v Americe, Africe a Tichomoří? Některé bychom, silně podmíněně, mohli začlenit pod otrokářské, jiné, opět velmi podmíněně, pod feudální. Ne ale všechny. U některých bychom se mohli kategorizaci vyhnout tím, že šlo (pravděpodobně) o přechodná stadia mezi některými kategoriemi. Stejným právem bychom mohli za přechodné stadium označit i zmíněnou Čínu, mnoho muslimských států, Byzanc po řadu staletí... Když k tomu připočteme například i zmíněnou koexistenci otrokářské výroby s feudálním společenským řádem, máme výjimek tolik, že kategorizace na tomto základě ztrácí smysl.

Je lepší otrokářské státy považovat za určitý, poměrně často, ale ne obecně se vyskytující model socio-ekonomického uspořádání, a feudalismus za určitou formu společenského uspořádání typický pro Evropu (a některé její kolonie), Japonsko a případně určité další oblasti světa v určité fázi jejich historie. Kapitalismus považovat za výrobní způsob, nebo lépe, v širším smyslu, za hospodářský systém (týkající se vlastní výroby nejen přímo, ale i nepřímo, prostřednictvím penězních operací). A všímat si a rozlišovat v prostoru mezi prvobytně pospolnou společností, jejíž poslední představitelé se velice, velice okrajově ještě stále vyskytují, a otrokářskými nebo feudálními státy ještě celé řady dalších kategorií.