Re: jsou tři děti moc?

To mi připomíná příhodu, která se mi stala cca před měsícem.
Ráno spěch, rozvézt děti do škol a školek, čili vizáž nic moc. Rozhodla jsem se zajet s nejmladší (necelý rok) do města a nakoupit v supráči - tam přeci nikoho takhle brzy nemůžu potkat. Pravda, měla jsem delší čas neumytý vlasy a nebyla jsem moc vyspalá, ale co by tam kdo takhle brzo dělal, že?
Chyba lávky - potkala jsem svou spolužačku, která má již dospělé děti. Vytuněnou, po noční vypadající líp, než já po wellness víkendu. Stres, plnej košík, dítě uřvaný. Neskutečnej chaos, vysypaný drobný z peněženky na podlahu, který jsem tam sbírala skoro na čtyřech a do toho jistila dítě v košíku, utržený ucho od igelitky.
Koukla se na mě a povídá:
"To ti nezávidim. Já už bych to nedala."
Dlouho se mi nestalo, aby mě někdo takhle litoval, ten soucitný pohled v jejích očích nezapomenu.
Jo a když se ptala, jak se mám, tak jí v tom řevu říkám:
"Úplně super. Skvělý. Jsem spokojená."