U mě to není víra

Nemohu říct, že to beru jako víru...prostě pro mě to tak je.
Protože jak říkáš - nač by jinak lidský život byl, kdyby se člověk jen jedenkrát narodil, "užil si" a skončil...i kdyby sama duše žila dál někde jinde, jak se říká v křesťanství.
Pokud máme duši a já ji mám , pak je potřeba, aby i zde byla nějaká evoluce - vývoj k dokonalešímu, uvědomělejšímu, lepšímu...abych stačila nabrat zkušenosti, z čeho čerpat, uvažovat, zažívat...a na to jeden lidský život nemůže stačit.

Pro mne je smrt jen jako večer, usnutí...a začíná se tam, kde jsme přestali.
Ale, a to mi přijde důležité, je dobré to minulé z předchozího "dně" nezjišťovat násilně. Kdyby Bůh chtěl, abychom si to pamatovali, tu paměť by nám nechal...ale má to svůj důvod, abychom žili tady a teď, nezatíženi minulým, tím, co se už nedá změnit.
Je ale pravda, že to, co se dělo, zůstává v podvědomí uvnitř a ovlivňuje to naše chování, naše reakce (fobie, strachy a úzkosti bez zjevných příčin)...a vlastně tlačí nás to, abychom se chovali a jednali stále lépe a lépe...
Občas jde někdo na regresi - a zůstane jakoby uvězněn v minulosti...a místo, aby žil dneškem, zůstává ve vědomí připoután tam...navíc někdy mozek předvede pouhopouhý film, iluzi...i když princip problému toho člověka v něm může být nalezen a může to pomoci pochopit svoje touhy, reakce, strachy...a změnit je. Anebo taky ne, nebo naopak.

Zjistila jsi, co jsi zjistila a použij to ke svému prospěchu...ale neupínej se k tomu, jestli ti mohu radit...může to být pravda i nemusí...použij z toho jen věci ke svému růstu a prospěchu .
Náš svět je postaven na iluzích, a nejsou všechny věci tak, jak se zdají být...a i ti nejmoudřejší lidi na Zemi se mohou plést