mne se často stává

že se nakonec líp dohonu a domluvím s nekým, s kým nejdřív nejak chytnu, a naopak, kldyž je na začátku neprostupná bariéra strojeného úsměvu a zdvořilé korektnosti za každou cenu, tak je to křeč od začátku do konce - fakt mopje bežná zkušenost, ale to je tím, že nemám tendenci brát konflikty do krajnosti a když vyšumím, je mi ten človek často tak nejak lidsky bližší - legrační příklad je jedna prodavaka z místního alberta, to už je místní ikona zakysloti a neochoty, jednou jsem se s ní chytla, a hulákala jsem na ni, že jí nevěřím, že nekrájenou šunku nemá, že to chci vcelku, až to skončilo tím, že ona na mne ,. at se jsu podávat, že nemá, no ptostě od tý doby se přítelsky bavíme a dkonce se na mne usmívá, což jsyem tak jedna z tisíce