Re: Česká střední třída roste

Filipe, a jaká sociální skupina jsou tedy u nás všichni ti lidé, kteří si myslí, že jsou střední třída (a novináři je za ni také považují) - SŠ nebo VŠ vzdělání, živí se duševní prací, mají kulturní zájmy, cestují, dbají na vzdělání svých dětí - ale příjmy mají nevysoké, tedy nemohou vlastnit nemovitosti (resp. mají hypotéky) a nemohou kumulovat žádný velký majetek ani kapitál?
To je totiž podle mě zdroj těchto pojmových nedorozumění u nás, že tato vrstva lidí se domnívá, že je střední třídou, ale ve srovnání jejich hmotných životních podmínek s podmínkami lidí ve vyspělých západních zemích vycházejí tito Češi spíš jako lidé ohrožení chudobou.

To, co uvádíš (SŠ nebo VŠ vzdělání, živí se duševní prací, mají kulturní zájmy, cestují, dbají na vzdělání svých dětí) bývá uváděno jako typický znak střední třídy v západním světě i v rozvíjejících se ekonomikách. U nás je situace specifická v tom, že jsme kdysi rozvinutou ekonomikou byli, a v posledních dvou desetiletích jsme prodělávali jak období růstu, tak krizí. Můžeme to tedy posuzovat z hlediska dlouhodobých výkyvů, nebo střednědobých trendů, nebo jako okamžitého stavu.

To poslední by v zásadě znamenalo říct, že by si hodně lidí přálo být střední třídou, nicméně že jí nejsou (třeba z hlediska příjmů a na to navazující struktury výdajů). To druhé by znamenalo říct, že síla a význam střední třída u nás jsou u nás průběžně ohrožovány (a že momentálně je řada příslušníků střední třídy ohrožena sestupem do nižší třídy).

To první by v zásadě znamenalo vzít v úvahu hledisko, podle něhož je zařazení do třídy do nemalé míry i osobní volbou, i když vždy je to omezeno mj. těmi příjmovými parametry. Ty totiž ovlivňují také to, jak na nás hledí ostatní a jestli naši osobní volbu přijímají. Můžeme hovořit o zchudlé vyšší třídě i zbohatlé nižší třídě (častěji spíš o jednotlivcích v tomto smyslu), nicméně přijmy omezují i to pocitové, vnímané omezení. U střední třídy je pro tu osobní volbu relativně nejvíc prostoru, protože ze všech stran se tam silně promítá i kulturní hlediska. Ta můžeš udržovat a hlavně předávat dál i navzdory změněné ekonomické situaci; proto také byla za komunismu prakticky zlikvidována vyšší třída, ale ne střední.

V každém případě platí, že osou pro zařazování do střední třídy - jakkoli jsou hlediska ve svém souhrnu neostrá a mnohdy se liší autor od autora - je pozice mezi nižší a vyšší třídou. To je pozice relativní, ne absolutní, proto se pochopitelně liší i pohled na střední třídu země od země. Určující je přitom tradičně hlavně pozice vůči třídě vyšší, protože střední třída byla v zásadě vždy (je to pojem z moderní doby, ale podobná měřítka existovala i v minulosti a nejen na Západě) definována vnímáním sociálního a ekonomického vzestupu.

V našem konkrétním případě tedy můžeme říci, že střední třída nemá ještě pevný základ (hypotéky jsou běžné i ekonomikách, kde má střední třída vyšší relativní příjmy, resp. relativní kupní sílu, ale dost záleží na jejich dostupnosti, zátěži, kterou představují pro rodinný rozpočet, době splácení atd.). Ale záleží také víc než na aktuálních příjmech a možnostech utrácení a spoření na tom, zda se pomyslná střední třída v tomto ohledu vzdaluje vyšší třídě, resp. jak rychle (střední třída může bohatnout, ale vyšší může bohatnout ještě rychleji) a zda a jak se tento stav mění, především, zda střední třída chudne oproti vlastní situaci v minulé době.

Pokud se vzdaluje vyšší třídě a navíc se její kupní síla ve srovnání s minulostí omezuje, je jasné, že ruku v ruce s tím řada příslušníků střední třídy přestává být fakticky střední třídou, nemohou např. utrácet způsobem, který jí pomáhá kulturně definovat (stávají se také víc a víc závislí na vyšší třídě), a stávají se určitou vrstvou v rámci nižší třídy, která udržuje tradici života střední třídy. Pro ilustraci a lepší pochopení: v Rusku 19. století existovala poměrně značná sociální mobilita, nebylo výjimkou, že jedna rodina během čtyř generací zbohatla a zase zchudla, tj. dostala se nahoru a zase spadla dolů, z nižší třídy (závislého rolnictva) se stala střední třídou (majetní sedláci) a vyšší (hlava rodiny získala klidně i šlechtický titul), a poté zpět do nižší třídy - stali se zase sedláky a poté nemajetnými rolníky! Přitom rodina stále doma udržovala určité zvyklosti spojené s vyšší třídou (např. u stolování) a sousedi hlavu rodiny oslovovali bez ironie jako "knížete"...