Re: Psychologické vyšetření znalcem z oboru psychologie

Kdysi jsem tu četla o tom, že je třeba umět druhému odpustit v zájmu vlastním, ať tě ta negativní energie nepožírá.. Hodně jsem přemýšlela nad tím, jestli a jak odpustit a jestli to v tomto případě jde.

NAPÍŠU TI , CO SI O TAKOVÉM ODPOUŠTĚNÍ MYSLÍM JÁ

Z mé bohaté zkušenosti - mám vlastního psychopata , žádné odpuštění pro něho od sebe nežádej a hlavně ne, kvůli tomu, abys působila jako dobrý člověk na ostatní, neznalé vaši situace.
Já jsem se po fázích rozhořčení a vzteku na něj dostala do fáze hlubokého opovržení vůči němu. Je to pro mě naprostá nula a nedokážu se na něj už ani pořádně rozčílit, prakticky mě už ani jeho další podrazy nepřekvapují.
Je pro mě tak ubohý, zvlášť, když si uvědomím jeho IQ a to, že koná ze své vlastní vůle .
Vytočit mě však, bohužel, dokáže přes další lidi, vůči kterým nejen imunní.
I když vím, proč je takový a co jeho osobnost utvářelo, znám tedy mechanismy jeho chování, touhu po pomstě,..., tak pochopení a ani odpuštění pro něj nemám a mít nebudu.
A pozor, absolutně se pro to nepovažuji za méně citlivou nebo lidskou, právě naopak.

Držím ti palce, neboj děti nejsou hloupé a mají vlastní hlavu a tím, že jsi dokázala odejít, jsi dala šanci svému dítěti vidět vše z bezpečného odstupu a utvářet si vlastní názor. I když vzhledem k jeho věku musíš pár let prostě počkat, ale dítě nakonec k pravdě dospěje.