Jak snášíte, když nikdy nedostáváte k Vánocům to, co byste si přáli?

Přiznávám se, že já dost špatně. Zvlášť proto, že jsem ten typ, co má nastražené uši a snaží se zachytit a pamatovat si všechno, co si mí blízcí přejí. Dá se na to zvyknout? Sama si dárky dávat nebudu, přijde mi to pitomý. Ani jako malá jsem to nepoznala, naši se brzo rozvedli a máma měla mnohem bližší vztah k bratrovi - z druhého manželství. Takže jsem dostávala vždy jen praktické dárky, co by mi stejně musela koupit. Čím jsem starší, tím hůř se smiřuju s tím, že vlastně nikdy žádné opravdové Vánoce nepoznám. Má to někdo také tak?