Proč jsou všude fronty, když je tolik nezaměstnaných?

Sedmitisícové město, jedna pošta a otevřené dvě přepážky - jedna na peněžní služby a jedna na listovní a balíkové služby. U obou okýnek fronty zatočené přes celou poštu. Čekala jsem 20 minut. Coop - jede jedna pokladna, fronta až k zadním regálům, ostatní prodavačky doplňují zboží a jedna obsluhuje u obslužného pultu. U pultu jsem čekala 10 minut a u pokladny dalších 10 minut. Úřad práce - jedna paní, co se věnuje evidovaným, fronta 8 nezaměstnaných na chodbě, čekala jsem 30 minut. Na poště jsem se nabízela na brigádu, mohla jsem tam rovnou zůstat a pomáhat třeba třídit balíky nebo dopisy, vím, že teď mají fofr, ale prý nepotřebují. Jak to, že nepotřebují, když pošťačky v současné době padají na ústa a evidentně nestíhají. Byl snížet taky počet listonošek a zatímco dřív nám chodila pošta kolem 10 hodiny, dneska je to někdy v 15 hodin. Nemocnice a ústavy sociální péče - všude podstav, zaměstnanci spoustu hodin přesčasů, stres, nestíhačka, doplácí na to pacienti a nebo klienti. Jakto, že všude se jede s minimálním počtem zaměstnanců, kteří evidentně dělají za tři další síly, doplácí na to zákazníci a občasné, přitom by stačilo sáhnout do zástupu nezaměstnaných. Jo, finance, tady je asi zakopaný pes. Dřív se stála frona na banány, jak se tu neustále připomíná, dneska se stojí stejně jako kdysi fronty na kde co, protože zatímco dřív nebylo zboží, dneska "nejsou" lidi, respektive nejsou peníze na zaplacení zaměstnanců. Jen povzdech. Jakou máte zkusenost s frontama a čekáním? Já asi nemám trpělivost, mě to vadí. A na druhou stranu vím, že ti zaměstnanci za to nemůžou, že je to štve stejně jako ty na druhé straně.