Re: Romové se na Slovensku dožívají 55 let. Jako v rozvojových zemích

Už jsem to kdysi psala, ale napíšu to znovu. Když se mi narodil první syn, byla jsem na pokoji s Romkou. Byla nešťastná, hodně mladá,táta děcka se na něj ani nechtěl přijít podívat, a když přišel za mnou můj muž, tekly jí slzy. O své dítě se starala vzorně a její rodina jí byla velikou oporou. Se mnou sama nikdy hovor nezačínala. Jo byli jiní, nebylo mi příjemné, že jich tam chodí tolik, ale ke mně se chovali velmi ohleduplně. Nechtěla nemocniční stravu, nosili jí vlastní jídlo, měla vlastní noční košile- prostě vybočovala, ale nebylo co jí vytknout. To, jak se chovaly některé sestry, bylo příšerné. Neustále kousavé poznámky o sockách co baští kremrole, buzerovali ji za každý papír od tatranky co nechala na stolečku (mě ne), vrchol byl, když přišla vizita nečekaně a my jsme se nestačily všechny vystřídat ve sprše. Sestra jí tehdy řekla před celou vizitou: "Taky byste se mohla občas umýt." Skončilo to tak, že den před propuštěním tam po jedné takové krávě skočila a dala jí pár facek. Průšvih jak Brno, ječela tam na ni půlka oddělení, primářka jí řekla, že je zajímavé, že tyhle problémy jsou vždycky jenom s cikány. Nikoho ani nenapadlo zjišťovat, proč k tomu došlo. Já měla strach tam pak dítě nechávat samotné, aby jí nehráblo zcela a neublížila mu. Myslím, že to je dost častý mechanismus vzniku kofliktů. Rasismus jak vyšitý, ale nikdo ho nikomu nedokáže.