Re: druhák a cesta na kroužky

asi to bdue tím, jak mě vycvičil prostřední, je hodně chaotický, neprakticky založený, přesto mi nezbylo než mu dát zodpovědnost za sebe. Ve 2. třídě na podzim - bylo mu 7 a půl, musel sám domů ze školy, vlakem, z malé zastávky, kde není nádraží, v krajském městě, a musel dojet sám do našeho města, asi 3/4 hodiny vlakem. Zbytek rodiny byl marod a já jsme fakt nemohla pro něho. Do té doby jezdil autem, bohužel, přišel problém. Měl teda mobil, ale přesto jsem čekala, jestli nepojedu na opačnou stranu od krajského města než je naše město :)) prootže z té zastávky jezdí vlaky na oba směry.
Zvládl to :) i když jsem pak mluvila s učitelkou i s vychovatelkou, obě měly strach minimálně stejný jako já.
a tento malý jezdí jen v jedom měatě, když se spelte, dokáže se zeptat, teĎ už začíná číst i pomalu ty hodiny snad začíná chápat. Takže toto je vlastně pohoda :)))

já sama sjem taky musela jako malá šestiletá zvládnout podobné cestování, stejné město, stejná zákaldka, stejná ZUŠka, stejný místo bydlení, takže vím, že to jde

ono to je spíš o tom, jakou má kdo vlastní zkušensot a jak moc věří svýmu dítěti, já těm svým věřím hodně. Je pravda, že když můžu, pomáhám jim strašně moc, ale když nemůžu, musí zvládnout všechno sami