Rozhodla jsem se založit toto téma na základě včerejší diskuse, kde se do mě Aky pustila, že mám "iba" maturitu, a tak se případně s nějakým pracovním místem mohu rovnou rozloučit. Jo, mám jen maturitu, myslím, že v době, kdy jsem ji dělala, ještě "mít maturitu" něco znamenalo. Přijímací řízení jsem zvládla úspěšně, v té době jsem studovala na prestižní střední škole, hlásilo se cca 700 studentů, brali cca 120 studentů, byla jsem na 13. místě po přijímačkách. Situace na jmenované škole je poslední dobou taková, že se dělá několik kol přijímacího řízení, aby se vůbec naplnila kapacita. Jinými slovy: berou každého, kdo projeví zájem, aby škola vůbec mohla fungovat nadále. Úroveň vzdělání je dost tragická, kvalita studentů je horší rok od roku, což potvrzují i sami učitelé - pochopitelně, když studují střední školu i ti, kteří by dříve sotva prolezlu učňákem. Tito studenti s maturitou se posléze hlásí na vysoké školy a velká část se jich opravdu dostane. Jednoznačná degradace vzdělání.
Dovolila jsem si vypůjčit kousek článku jednoho vysokoškolského studenta, který zde kopíruji:
"Vysokoškolské vzdělání se hodně démonizuje. Až tak, že se celý vzdělávací systém sesunul o stupeň níže – jak dříve člověk „musel“ mít maturitu, tak dneska prý „musí“ mít vysokou.
Přijde mi to jako nesmysl a výsledek státní, respektive nadstátní (EU) snahy splnit někým střelené číslo, že tolik a tolik procent lidí musí mít vysokoškolské vzdělání (konkrétně 40 % lidí ve věkové skupině 30–34 let v roce 2020) vysokoškolské vzdělání. Jelikož je nemožné, aby tolik lidí v populaci mělo schopnosti dostatečné na to, aby vystudovali vysokou školu, tak logicky musela přijít degradace tohoto typu vzdělání."
Vyčetla jsem rovněž, že za první republiky mělo vysokoškolské vzdělání cca 6% populace. Můj praděda byl chytrý člověk, žil v době, kdy vystudovat vysokou školu opravdu něco znamenalo, sám odešel pěšky do Polska a vystudoval veterinu. Poté se stal opravdu váženým člověkem ve městě. Jo, tehdy vysoké vzdělání mělo velkou váhu a člověk měl skoro jistotu, že takový vysokoškolsky vzdělaný člověk je opravdu velmi, velmi chytrý a schopný. Dneska? No, nebudeme si nic nalhávat...
Na co dříve stačila maturita, dnes se vyžaduje vysoká škola. To opravdu potřebuji mít vysokoškolské vzdělání, abych byla schopna sedět za přepážkou v bance nebo někde v kanceláři jako fakturantka? K čemu je tato degradace vzdělání dobrá a komu prospěje? Vždycky jsem si myslela, že důležitější než titul před a za jménem jsou schopnosti dotyčného. Je člověk s maturitou opravdu odsouzen k tomu, aby někde lítal s koštětem a drhnul WC (pokud vůbec takové prestižní zaměstnání sežene
)?
Hodně lidí se hlubí titulem před jménem, přitom titul jako takový automaticky nic nevypovídá o kvalitách daného člověka, dokonce ani o úrovni jeho vzdělání nebo schopnostech vykonávat tu či onu pracovní pozici.
Nemyslím si, že bych byla úplně blbá, studium na střední škole jsem zvládla s naprostým přehledem a různé osobní a zdravotní důvody zapříčinily, že jsem nakonec na VŠ nešla. No tak ji nemám, ale různé povýšenecké řeči typu "ty máš jen maturitu" mě vždycky dokážou pěkně naštvat, stejně jako rýpání do mého aktuálního statusu ženy na rodičovské dovolené. Jako kdyby bylo něco špatného na tom mít velkou rodinu a věnovat se jí. Nechápu, proč to pořád někomu tak leží v žaludku.