Re: Krize konzumní společnosti?

Nevím, jestli by to nemělo být podáno spíš obráceně - připravit se na to, že se možnosti nakupování (zboží i služeb) omezí, spíš než dobrovolnou skromností k trvalé udržitelnosti. Dobrovolnou skromnost vítám, ale nenacházím v dějinách oporu pro to, že by spousta společenských proudů usilujících o skromnost dosáhla změny politicko-ekonomického systému. Nepochybně ovlivnila společnost, to ano. Ale míra tohoto ovlivnění byla většinou dána podmínkami daného systému, v němž člověk žil. Skutečně věrná ideálům bývala vždy výrazná menšina.

Na druhé straně dějiny ukazují, že ani chudnutí celých společenství nevedlo samo o sobě ke změnám systému. K těm vodívaly vnější podmínky, ať už dané přírodním prostředím (jeho změnami) nebo interakce s jinými společenstvími, které do systému vnášely inovace, ať už šlo o vzájemnou symbiózu, násilné vnucení, nebo důsledek kolapsu daného systému a jeho částečné nebo úplné nahrazení.

„Skutečné řešení spočívá ve vyvažování a postupném nahrazování ideálů konzumního způsobu života hodnotami, které nejsou materiální a nemají tržní cenu.“

Tohle pokládám za neuskutečnitelné. Vytěsnění tržní ceny, alespoň do určité míry, možné je (způsoby teď nechávám stranou), tak, že na místo tržní ceny (míněno peněžní či zbožní) nastoupí cena symbolická – sociální (což ovšem sice není cena finanční či zbožní, ale je to rovněž cena tržní, jen jde o trh v jiné rovině). Nahrazení materiálních statků nemateriálními hodnotami je možné do určité, omezené míry. Vždy ovšem materiální statky zůstanou základem výměny mezi lidmi. Tak to bylo a je už v beztřídních společenstvích, přestože tam se směna neodvíjí na základě tržního, nýbrž společenského ohodnocení. Při pohledu na dějiny nevěřím, že by větší společnství (rozhodně ne řádově milióny) mohla žít takovýmto způsobem, mimo jiné proto, že budou podstatně víc narážet na omezení zvnějšku, ať už přírodní nebo ze strany jiných společenství, a zevnitř se budou střetávat s omezeností vzájemné interakce, což posiluje šance černých pasažérů systému. Přitom směna hodnot, z nichž podstatná část je materiální, a to z podstatné části na základě společenské ceny, povede ke klientskému systému. Ten může být dlouhodobě stabilní, ale bude mít daleko do naznačeného ideálu. Majetková nerovnost se trvale neodbourá. Už v relativně jednoduchých společenstvích, kde existovaly poměrně jednoduché výrobní prostředky – takové, které se nedaly označit za jednorázové, ale stále velmi jednoduché, například domácí zvířata chovaná pro maso a mléko, je jasně patrný rozklad společenství na zárodky tříd, na vrstvu vlastníků a vrstvu závislých, kteří směňují svou práci. Přitom mějme na paměti, že černí pasažéři mohou vystoupat až na společenský vrchol.