"mě se zdá syn na ti 10ti denní odloučení od mámy ještě přece jen malý"
Malý je na odloučení od svého známého prostředí - např. kdyby měl jet s cizími lidmi (myšleno lidi, kteří s ním nejsou často ve styku - tety, strýcové, vedoucí tábora) někam mimo domov.
Když odjede máma a dítě zůstane ve svém obvyklém prostředí, navíc s otcem, čtyřleťák už je podle mě v pohodě. Ale záleží taky na povaze.
Pokud jde o tebe, rozmysli si, jestli ti ten relax za to stojí a jestli nebudeš sžíraná pocitem, že se chudák dítě bez tebe doma trápí.
Podle mnoha příspěvků tady v diskuzi mám pocit, že to hodně maminek těžce nese, když nemohou být se svým dítětem každý den.
Já teda neznám jediné dítě, kterému by takhle krátký pobyt maminky mimo domov nějak ublížil. Naopak se většinou maminka vrátila zrelaxovaná a s novým optimismem a energií
.
Já osobně jsem odjela na týden s kámoškou na cvičební pobyt právě proto, že jsem potřebovala pauzu z ponorky doma, kde jsem měla na starosti dvě děti - jedno nemohlo do školky a potřebovalo neustálou péči, druhé bylo nespavé a mělo denně hysterické záchvaty vzteku. Byla jsem vyčerpaná, nevyspalá a už jsem začínala být protivná k okolí. Odjela jsem, když mladšímu byl rok a půl. Fakt jsem si to užila, děti byly obě naprosto v pohodě, v péči tatínka. Sice když jsem přijela, starší mělo kalhoty "tříčtvrťáky" a mladší si po nich šlapal
, ale ani jednomu to nevadilo, nikdo (tatínek ani děti) si nevšimli, že jsou kalhoty vyměněné. Co ten týden jedli jsem se neptala, podvyživeně nevypadali
.
Byla jsem pak zase nějakou dobu schopná normálně fungovat.