Krmení holubů ve městě a bláznivá sousedka

Jaký máte názor na krmení holubů ve městě? Někdo zastává názor, že holubi roznáší mnoho chorob, tuberkulózou počínaje a nejrůznějšími alergiemi konče (já tento názor zastávám také). Proto je v mnoha městech krmení holubů zakázáno (i v tom našem).
Před naší bytovkou je maličký parčík (cca 1 000m2) s několika stromy. Lítá tam dost holubů, protože je tam lidé chodí krmit. V posledních 2 týdnech jsem se tam dvakrát dostala do konfliktu kvůli krmení holubů.

Do parčíku přišli dvě maminky s cca 18-ti měsíčními dětmi. Vyndali je z kočárů, vytáhli 2 mikrotenové pytlíky plné nalámaných rohlíků a vysypali je na zem. Slétl se k nim houf holubů a ty děcka chodili přímo mezi nimi. Na mou námitku mi sdělili, že bordel po nich žádný nezbyde, děti mají holuby rády, nemoci žádné neroznáší a ať raději napomínám pejskaře, kteří neuklízejí psí exkrementy.
Připadá vám to normální?
Krmíte ve městech holuby a pokud ano, necháte mezi nimi chodit maličké děti?
Myslíte si, že holuby roznáší choroby, popř. jsou zdravotní hrozbou více než jiní ptáci?

V našem vchodě žijí 3 starší ženy - stará matka a její dvě dcery. Jsou trochu nestandartní a až donedávna mi byli velmi sympatické. Jsou tiché, téměř pořád se usmívají. Moc o sebe nedbají, ale ani nejsou špinavé. Kolem domu uklízí nepořádek. Do toho parčíku nosí žrádlo kočkám, jednou zachraňovali zraněného netopýra. Mnoho sousedů se o nich vyjadřuje pohrdlivě, ale já jsem je považovala za ostrůvek pozitivní deviace. Často jsem se u nich s dětmi zastavila a povídali jsme si o zvířatech.
Včera jsem vyšla před dům a viděla jsem je, jak krmí holuby. Přišla jsem k nim, pozdravila a řekla jsem že se omlouvám , ale moc se mi nelíbí, když tady někdo krmí holuby. A už jsem jen koukala s otevřenou pusou. Vrhli se ke mě a začali na mě křičet, že asi ani nejsem člověk, že nemám duši, že bez nich by ti holuby zemřeli hlady, že určitě schvaluji zabíjení holubů, že lidi říkají že jsou přemnožení, ale že to není pravda, že není pravda že roznáší nemoci... řekla jsem jim ať na mě nekřičí, že já na ně také nezvyšuji hlas. Oni křičeli dál jako smyslů zbavené, ani jsem neměla šanci něco říct. Prý dají mé jméno do místních novin jako vraha holubů. Protože když je nechci krmit, jistě je i zabíjím. Jistě bych byla schopna i zabít člověka. Jsem panička, vydělávám tisíce a povyšuji se nad nimi, myslím i o sobě že jsem zbohatlice (bydlíme v bytovce a jezdím poněkud obouchanou Fabií), jistě se dostanu do pekla, protože se dokonce i maluju! (běžně nosím lesk na rtech a občas řasenku), ony věří v boha a já určitě ne, jinak bych se takto nechovala.
Koukala jsem jako puk, pak se na mě ta stará (cca 70 let) chtěla vrhnout, v tom jí naštěstí ty ostatní zabránily. Ale pořád na mě všechny křičely naprosté šílenosti.
Pak si jedna z nich všimla, že nás nějaký kolemjdoucí natáčí na mobil a to ty dvě mladší vyklidnilo (starou ne) a já jsem se nějak vzpamatovala že jsem od nich odešla.

Jsem z toho naprosto v šoku. Jak se milé, usměvavé filantropky během okamžiku změnily ve fanatické, záštiplné, jako pominuté tvory, které by mě z fleku poslaly do pekla. Byly plné nenávisti a já nějak nechápu proč. Snad jsem toho tolik neřekla. Ještě že se mnou zrovna nebyly děti.
Myslíte, že by mohli být i nebezpečné? Teď se je budu bát i potkat na schodech a ani nevím jestli je vůbec budu zdravit.