Re: Volné chvilky dětí kdekoliv

Arsielo, tak záleží na tom, jak staré je dítě a čeho je schopné...Taky s sebou netahám žádnou velkou tašku hraček, většinou se mi to vejde do tašky, kterou normálně nosím, případně zbytek si syn vezme do batůžku...tak třeba, když byl menší, tak se nám osvědčila malá kreslící magnetická tabulka (byla praktičtější než papír a pastelky, že to mohl smazat...teď už nosíme pastelky a blok), angličáky, hračky z kindervajíček, malinká skládací leporela (daly se z toho dělat i garáže pro angličáky nebo domečky pro zvířátka z vajíček), různé knížky, nejlépe buď s těmi otvíracími okénky, nebo kde se dají různě vysouvat ty části, magnetické knížky, teď už i normální knížky s příběhy, dětské časopisy s různými úkoly, samolepkami apod., nebo syn vždycky strašně dlouho vydrží u pexesa - nejen hrát, ale třeba si i prohlížel jen ty obrázky (měli jsme vlaky a autobusy - jeho vášeň), ale nejvíc ho vždycky zabavilo nové pexeso a malé dětské nůžky - dost dlouho se zabavil tím stříháním, to má hrozně rád a potom jsme si to prohlíželi a nakonec zahráli...chvíli se taky zabavil nějakou svačinkou, jinak on třeba i rád chodil po chodbách a zkoumal kdeco je napsané a namalované, koukali jsme z okna, dost se zabaví i pozorováním lidí kolem sebe...teď poslední dobou ho baví už i různé slovní hry, třeba vymýšlíme slova, která začínají na určité písmeno...
A co se týče cesty, tak my sice jezdíme jen po Praze, ale jezdíme jen MHD a často z jednoho konce na druhý, takže to bývá víc než hodinu jedna cesta...ale s tím problém nemáme, protože syn miluje veškerou dopravu, takže pořád kouká ven, komentuje každý autobus, tramvaj a všechno kolem, komentuje způsob jízdy řidiče, vyjmenovává zastávky, čte si evidenční čísla na autobusech a tramvajích a prostě se vždycky nějak zabaví...a čím víc máme přestupů, tím líp, když jedeme jedním spojem dlouho, tak už se taky někdy trochu nudí....ale máme problém s delšími cestami autem, to je pro něj peklo, jak musí sedět na jednom místě, můžu mít s sebou jakou chci zábavu a stejně je to pro něj utrpení, takže každou chvilku stavím, aby se proběhnul a to jsme nejdéle jeli asi necelé 3 hodiny, delší cestu si neumím představit...Třeba ve vlaku nebo autobusu by to bylo ok, tam si může chvíli stoupnout,jít se kouknout ke dveřím nebo něco...ale v tom autě nemůže nic a to už na něj nezabere ani DVD nebo něco podobného...