Re: dysfazie nebo autismus

když ono je to fakt těžké. nejstarší dítě je dysfatik, smíšená středně těžká, kolem těch 5 let byla ohl mluvy hodně pozadu, když to srovnám se zdravými sourozenci. teď chodí do školy, šla bez odkladu, tak trochu "navzdory všem", jen logopedka souhlasila, a udělala obrovský pokrok, už bys to skoro nepoznala. jedno z mladších dětí se občas jako autista chová, ale není, jen ty rysy tam jsou občas patrné, ale v podstatě tohle dělala i dysfatická dcera - trvají si na určitém řádu, oblečení skládá až přepečlivě, má svůj systém, jak věci dělá, a když to někdo poruší, vytočí ho to. přesto so myslím, že do určité míry je toto normální. těch dysfatiků také, řád jim dává pocit bezpečí a jistoty.

osobně bych zapracovala hlavně na sobě, abych se s tím smířila, a nechala ho žít. pokud to půjde, spíš bych zkusila třeba tu logo školku, vlastně nevím, proč chodí do auti třídy, když diagnostikovaný takto není. nebo bych si vyjednala asistenta, příp si ho platila, a zkusila nějakou přívětivou normální školku.