Re: umění stárnout s noblesou?

Monty,
beru to spíš psychicky a to se samozřejmě pak odrazí na tom fyzičnu.
Když jsme u těch matek - moje máma od mládí vypadala nadprůměrně a hodně o sebe dbala, je štíhlá dodnes, dělala takový dojem moderní ženy, ale nikdy neměla zájmy, které by byly mimo okruh domácnosti a oblékání, nejradši by nechodila jinam než po obchodech, ani tancovat a do hospod nikdy moc nechodila, všechno je "zbytečné". Jejím největším koníčkem je asi "dělat dojem na lidi", samozřejmě lepší dojem, než je skutečnost, je to až srandovní. Důchodci by uklízet nechodila, ani kdyby ji platil zlatem a na angličtinu by taky nechodila, ostatně ona neumí žádný cizí jazyk a nevadí jí to.
Táta byl v mládí dost aktivní a postupně všechno zapíchl a psychicky odchází víc než fyzicky, po 40 už nebyl schopen se nic nového naučit (a to mě bylo tehdy 10, ale už v pubertě jsem ho vnímala jako starého), dodnes neumí nic na PC, neumí ani s mobilem a to je VŠ vzdělaný. Fyzickou kondici si ale dost dlouho udržel, ale za cenu, že když si šel zasportovat, tak už ten den nic jiného nezvládl a šel si lehnout.

Já se od 40 už taky hodně plácám a slevuji i z toho, z čeho bych nikdy neslevila, mám čím dál míň odvahy něco změnit, ale u mě je to spíš dlouhodobým plácáním se ve vztahu (spíš tedy v soužití, o vztahu už se moc mluvit nedá) s MM a teď už nemám sílu to řešit, jsem totálně vyhořelá, jenže se to podepisuje i na pracovním výkonu a to je pak začarovaný kruh.