Krize ze změny

Třeba nedobrovolné, nebo jste si změnu představovovali jinak, případně jí vůbec nechtěji. Třeba matka po mateřské, co se léta pohybovala v módu blínky, blínky najednou zjišťuje, že se od ní čeká "cosi víc", přerodit se zase do jiné osoby, ale jí se sakra nechce. Některá se do práce těší, tak krizi většinou nemá, jiná naopak není vnitřně srovnananá s tím, že mód malé děti už nikdy nebude, tuhle část života prožila, bude muset žít jinak a jí se nechce. Jiná těžce nese, že děti už nejsou ňuchmací.


To jen tak dávám příklad, někdo může mít krizi i z nástupu na mateřskou, ale tam je většinou jasné, že je to dočastné a rychle to uteče, kdežto jakmile naopak skončí mateřská, děti nastupují rychle školka, škola, pár let roztomilosti uplyne. Pak dlouhé období, kdy je třeba děti hlídat, nejsou plně samostatné, ale už nejsou roztomilé a vyžadují čím dál víc peněz.
Docela otravné období, žena nemá svobodu, ale ani ten status mladé ženy s malými dětmi. Začnou se vkrádat myšlenky na krizi středního věku.