Vztahy po rozvodu

Dobrý den, chtěla bych se jen poradit, vypovídat...jsem v závěrečné fázi rozvodu, zbývá 1 stání (snad) a bude po všem, co tomu předcházelo moc popisovat nechci, nebylo to zrovna hezké období....Vše jsem ale zvládla, ustála (odchod od muže,jak se říká s nahým zadkem, jen s taškou a 2 dětmi, najít bydlení, zařídit ho, právníci, OSPOD, ....) ale dostala mě teď jedna - ano, můžem říct krávovina - ale popořádku...manželství nebylo celé zrovna ok, několik let tam bylo dom. násilí (které členové rodiny manžela "neviděli"), které jsem před 2 roky konečně nahlásila, protože už nešlo říct upadla jsem na schodech... vykázali muže z baráku a celá jeho family se ke mně otočila zády, jeho nejstarší sestra s celou svojí rodinou se mnou a navíc i s našimi dětmi (!!) od té doby přestala komunikovat, když děti měly narozky, svátky... posílala s přáním své dospělé děti...já v té rodině následně ještě rok zůstala, ale před půlrokem už to nešlo dál (násilí už se neopakovalo, ale vztah už byl v troskách) a odešla jsem...začala jsem řešit děti a rozvod... Tatínek co vyváděl za psí kusy je na samostatnou kapitolu.. babička s dědou přestali komunikovat a nekomunikují dodnes,ani se mnou, ani s dětmi... kdy se skoro exmanžel už docela uklidnil a dá se s ním někdy i mluvit... děti si bere jednou za 14 dní nebo jednou za 3 týdny na víkend...to se pak děti s babi a dědou vidí a i s druhou mladší skoro exmanžela sestrou - mojí švagrovou, která ale se mnou taky nekomunikuje... já se o komunikaci se všemi snažím, v kontaktu s dětmi nikomu nebráním... naschvály nedělám...jediný, s kým jsem v kontaktu, je švagr, protože spolu děláme v práci..mají 2 děti, syna a dceru, která teď ukončila VOŠ. a dostávám se k tomu, co mě dostalo... protože všem dětem jsme vždy blahopřáli k ukončení škol a dali nějakou fin. pozornost, této jsem také chtěla teď popřát a předat dárek....několikrát jsem jí psala sms, jestli bych se s ní mohla někde sejít- má to kousek - k nim domů si netroufám... nejdřív se jí to nehodilo a pak mi napsala, že proč jako by někam měla chodit?, tak já, že bych jí ráda pogratulovala a něco předala... následovala odpověď, že popřát můžu i v sms, jí to stačí... tak jsem to udělala a ptala se, jestli se někdy staví pro tu věc... no a to mě dostalo, když mi napsala, že už si přeci nejsme blízké, takže nechce abych jí cokoliv dávala a konec.... ach jo, nechápu to, jak v 19 letech s nulovými zkušenostmi může soudit a odsoudit ?? nikdy nebyla hubatá...tak jsem šla za jejím tátou-mým švagrem, říkám mu to, že teda nechápu, jak po 17 letech mě může takhle škrtnout,když jsem jí nic neudělala a on mi šokovaně odpověděl,že to je přeci normální,že jsem odešla z rodiny,takže nemůžu už s ničím počítat, že všechno mizí a padá...že je holka plnoletá,tudíž je to její rozhodnutí...nevím, to jsem nějaký tydýt,fakt to vidím divně já? Neměli by spíš holku vést k nějaké úctě a slušnosti ?? Naopak si myslím,že je hezký,když se o ty děti pořád zajímám,když použiji jejich formulaci "i když nejsou moje krev" protože je mám pořád ráda, 17 let nejde jen tak vygumovat, znám je odmalička...Oproti tomu, oni všichni se k té "svojí krvi" = mým dětem chovají jak prasátka - absolutní nezájem... na druhou stranu je asi vidět, jaké je smýšlení celé té rodiny a já můžu být ráda, že jsem vypadla,co?? Vím to, ale přesto je mi to strašně strašně strašně moc líto... a to i vůči mým dětem, které nikomu z nich taky nic neudělaly a najednou pro ně přestaly existovat.....Máte někdo podobné zkušenosti? Uklidní se teenagerka?