Re: Dítě o dost povahově jiné, než matka

Ono je podle mě ještě něco důležitějšího, než chvála (ta může být i neupřímná a dítě to pozná) a to pocit, že je dítě přijímané, jaké je a že rodiče stojí za ním. Vždycky si vzpomenu na několik spolužáků, kterých se rodiče klidně zastali i před učitelkami a to bylo za totality celkem odvaha, přitom ono nějak nebylo za co se zastávat, za co chválit, oni tedy asi ani nechválili, ale ani nesráželi, ty děti rostly dost jako dříví v lese, ale prostě to přijetí měly. Dneska jsou to ti, kteří na sobě v životě nejvíc zamakali, ale museli se najít a najít tu vnitřní motivaci. V životě si vedou líp, než ti s přísnou výchovou a mají i lepší vztahy s rodiči v dospělosti. A taky si vždycky vzpomenu, jak máma říkala, jak z nich nic nebude a vracela se z třídních schůzek s tím, jak ta a ta si dovolila se toho jejího blbečka zastávat a jak se s tím v životě shledá, až se ten blbec ani nevyučí....