Re: Postavení ženy v rodině

V mé původní rodině se společně jedlo jen o víkendech a jen obědy. A i tak okolo toho bylo spousta nervozity. Máma vždycky nerada vařila a byla pak nervózní, probíhaly komentáře k tomu, jak kdo jí, hustá atmosféra by se dala krájet. Večeře se neřešily vůbec, teplé nebyly nikdy. Naši měli oběd v práci už okolo 11. tak jedli hned po příchodu z práce, něco z ledničky a pak už se nejedlo. A pořád dokola se vedly řeči, jak je jíst večer nezdravé a jak se večeře má vynechávat.

Situaci u MM už jsem popsala (tchyně jí v koutku zbytky z použitého talíře a až se všichni nají) a navíc tam byl zvyk, že chlapi, kteří dostávali jako první, nerespektovali čas oběda a někdy se po jídle sháněli už v 11, aspoň polévka musela být a na druhé jídlo přišli třeba až v jednu nebo i půl druhé, i když věděli, že je vařeno. A nikdo jiný nemohl jíst, než se oni nají, takže blokovali oběd všem. A při jídle řvala TV a všichni na ni nábožně čuměli, asi ani nevěděli, co jí.

Teď s MM taky stolujeme odděleně, vlastně to tak bylo vždycky, on o společné jídlo nikdy nestál, chtěl mít hlavně tu TV u jídla a taky volný čas oběda, ale uvařeno už v 11. A taky dodržuje klidně dvouhodinový rozestup mezi polévkou a hlavním jídlem. A já o společné jídlo, pokud to má být vynucené a měla bych se u toho chovat podobně nervně jako moje máma, taky nestojím.