Re: Militaristické sklony dětí

MATKA: Když chcete – Vás už nic jiného nezajímá. Jen ta válka.
(Otočí knoflíkem rádia.)
KORNEL: Když je válka, mami, tak se dělá válka.
MUŽSKÝ HLAS V AMPLIÓNU: – – předvoj se blíží k řece.
Dobrovolné čety vyhodily mosty do povětří a jsou připraveny
hájit předmostí do posledního muže. Nepřítel musí být zdržen
stůj co stůj. Dobrovolníci vám vzkazují: Padneme, ale
neustoupíme.
ŽENSKÝ HLAS V AMPLIÓNU: Slyšte, slyšte, slyšte! Voláme
všechny muže do zbraně. Voláme všechny muže. Na nás už
nezáleží. Už nebojujeme za sebe, ale za zem svých otců a dětí. Ve
jménu mrtvých i budoucích voláme do zbraně celý národ!
MATKA: Ne. Toni nepůjde. Já ti ho nedám!
MUŽSKÝ HLAS V AMPLIÓNU: Halo halo! Velitelství severní
armády hlásí další ústupové boje. Bojuje se o každou píď půdy, o
každou mez, o každý domek. Lidé ze vsí odmítli opustit své
domovy a hájí je se zbraní v ruce. Nepřítel je nucen každou
vesnici i samotu srovnat se zemí. Ztráty na životech jsou
neobyčejně těžké.
ONDRA: Chudáci, ti lidé tam –
OTEC: Nech být, dobré je to. Přece jen to zpomalí postup nepřítele.
ŽENSKÝ HLAS V AMPLIÓNU: Slyšte, slyšte, právě zachycujeme
jiskrovou zprávu z lodi Gorgony. – Sečkejte u ampliónů, nemohu
to přečíst. Naše loď Gorgona… Ach bože! (Hlas se zlomí:)
Odpusťte mi, já tam mám syna! (Pomlka.) – Slyšte, slyšte, slyšte!
Naše cvičná loď Gorgona… se čtyřmi sty námořními kadety na 67
palubě… se pokusila prorazit nepřátelskou blokádu, aby se
vrátila do svého přístavu. V pět hodin sedm minut… byla
zasažena nepřátelským torpédem. Loď… se potápí. (Vzdech.)
Kadeti na palubě Gorgony vzkazují… poslední pozdrav domů.
Prosí, aby jim byla… naposledy… zahrána… naše hymna. – Můj
synu! Můj chlapečku!
MATKA: Cože? Tak ty přece máš syna? Ty taky máš dítě?
MUŽSKÝ HLAS V AMPLIÓNU: Halo halo, přerušujeme vysílání
zpráv. Halo halo halo! Voláme cvičnou loď Gorgonu! Voláme
Gorgonu! – Halo! – Halo, slyšíte nás? Kadeti na Gorgoně, pozor!
Kadeti na palubě Gorgony, vlast vám posílá poslední pozdrav.
(Z ampliónu zní hymna.)
(Všichni mrtví se beze slova zvedají a stojí v pozoru.)
MATKA: – – Čtyři sta chlapců? Copak se to smí, zabíjet takové
hochy?
PETR: Prosím tě, mami, teď nemluv!
(Všichni stojí jako zkamenělí. Hymna doznívá.)
MUŽSKÝ HLAS V AMPLIÓNU: Halo halo halo! Cvičná loď
Gorgona se už nehlásí.
KORNEL: Sbohem, kadeti! (Pověsí pušku na stěnu.)
ŽENSKÝ HLAS V AMPLIÓNU: Slyšte, slyšte, slyšte! Voláme
všechny muže. Voláme národ do boje. Vlast volá své děti. Do
zbraně! Do zbraně!
MATKA: Co, ty ještě křičíš! Ještě nemáš dost, ty matko? Ještě tam
posíláš jiné?
MUŽSKÝ HLAS V AMPLIÓNU: Halo halo! Velitelství západního
úseku hlásí: Bojujeme na celé frontě proti přesile. Boj na obou
stranách nabývá nebývalé zuřivosti. Naši letci hlásí nástup
nových nepřátelských divizí – 68
(Bušení na dveře.)
HLAS TONIHO: Mami! Maminko!
MATKA (otočí knoflíkem rádia): Ticho!
(Bušení na dveře.)
HLAS TONIHO: Maminko, jsi tam?
MATKA: Ano, maličký. (Dává znamení, aby někdo zhasil.) Už jdu.
(Tma, pauza.)
MATKA (odemyká dveře): Co tu chceš, Toni?
TONI: Ty jsi tady potmě?
MATKA: Rozsvěť.
TONI (rozsvítí lustr kontaktem u dveří. Pokoj je prázdný, jen na
stole zůstaly rozložené štábní mapy): Mami, s kým jsi to mluvila?
MATKA: S nikým, synáčku.
TONI: Ale já jsem tady slyšel takové hlasy –
MATKA: To bylo jen… tohle, chlapče. (Otočí knoflíkem rádia.)
TONI: A nač tu máš ty mapy?
MUŽSKÝ HLAS V AMPLIÓNU: Halo halo! Hlavní stan hlásí: Při
ranním náletu nepřátel bylo zničeno město Villamedia. O život
přišlo přes osm set civilních osob, z toho většina žen a dětí. Náš
starý hrad, pokladnice našich dějin, lehl popelem.
TONI: Slyšíš, mami?
MUŽSKÝ HLAS V AMPLIÓNU: Letecká puma zasáhla nemocnici,
kde zahynulo šedesát nemocných. Město Villamedia hoří.
TONI: Maminko, prosím tě –
ŽENSKÝ HLAS V AMPLIÓNU: Slyšte, slyšte, slyšte! Voláme k
ampliónu celý svět! Voláme lidi! Nepřátelská letadla napadla
dnes ráno vesnici Borgo a svrhla pumy na obecnou školu. Do
prchajících dětí střílela ze strojních pušek. Osmdesát dětí bylo
raněno. Devatenáct dětí postříleno. Třicet pět dětí bylo
výbuchem… roztrháno. 69
MATKA: Co říkáš? Děti? Copak někdo zabíjí děti?
TONI (hledá na mapě): Kde to je… kde to je…
MATKA (stojí jako zkamenělá): Děti! Malé, usmrkané děti!
(Ticho.)
MATKA (strhne ze stěny pušku a podává ji oběma rukama Tonimu.
S velkým gestem): Jdi!